Emmilia VI.
Snad jako ustrašená zvířata vedoucí na porážku? Naším momentálním úkolem bylo vyklidit provoz, jak to jen půjde... Poté jsme byli odvedeni v tom, jak jsme právě byli oblečeni, ven před budovu. Byli tam i lidé z ostatních provozů, bylo nás asi kolem čtyřiceti.
Dali jsme se na pochod kamsi směrem na jih, byla nám zima, počasí bylo zrovna nevlídné, snad se ale chůzí zahřejeme! Doufala jsem. Ti muži byli ozbrojení, na začátku procesí i na konci. Že nejdeme jen pár kroků, nás napadlo až o tři kilometry dál, kdy se jedné starší ženě udělalo nevolno. Jeden voják ji omráčil pažbou a když jsme všichni přešli, ozval se zezadu výstřel...
Cestou nám na několika stanovištích dovolili zastavit, udělat nejnutnější potřebu. Když byl hlad, tloukli jsme na dveře domů a tam nám, možná i víceméně za strachu, dávali jídlo. Jednou jsme dostali polévku, jindy brambory, či tvrdý chléb. Cigarety nám vojáci zabavili ihned, co zjistili jejich existenci.
Mlčeli jsme, bylo to ale příšerný druh mlčení, ani bychom snad nevěděli co vlastně říci, mluvit nám však nebylo dovoleno. Naše obličeje mluvily alespoň očima, hluboko vpadlýma a stále lidskýma...
S Josefem mne spojovala truchlivá vzpomínka z dětství, on totiž také přišel o malého brášku, další narozený hoch v řadě pak automaticky dostal stejné jméno. Plakala jsem po něm, byl daleko, zkrátka definitivně pryč...
Ty dva vepředu, to byli pěkný parkanti, mlátili toho, kdo šel pomalu, anebo postupoval vrávoravou chůzí, divže, že jsme nešli pochodem jako vojáci. Pořád se kektali.
Hrůza byla, že pár lidu už začínalo kašlat. Když jsme přespali v seníku, tak to ještě šlo, někteří však nevydrželi a nesmím na to již myslet, pořád se mi to vrací, byli zastřeleni.
Jednou nám povolili udělat oheň a opéci si brambory, jeden hodný sedlák nám dal konzervy. Nejhorší to bylo s vodou, měli jsme stále žízeň, žádné nádoby, ještě, že jsme denně procházeli nějakou civilizovanou částí. Vesnice byly docela v pořádku.V jiné vsi jsme ukradli sirob a mazali na ztvrdlý chléb, co jsme schraňovali...
Vzpomínala jsem na Itálii, co asi dělají ,Ti moji blízcí? Jak se daří sestře, bratrům, jsou rodiče zdrávi? Měla jsem sebou jednu jedinou fotku, byli na ní naši s celou rodinu, všichni se tam smáli. Kéž bych se také měla důvod se takhle smát... Připadala jsem si tak stará, jako bych už všechno zažila, jako bych všechno věděla už dopředu. Další noc nás nechali spát v domě, paní domu mi nabídla dokonce svou postel, ráno nám třem dívkám uvařila takovou zvláštní kávu, když jsem uviděla na dně sedlinu, našla jsem tam srdce.
Ovšem se také stalo, že v krajině stavení dlouho nepřicházela a my už, pološílení, potírali jsme si z nouze ruce nějakými melouny, které tam rostly na poli, rozbíjeli jsme je kameny a hladově vykusovali vnitřky. Celá ta túra stála za starou belu.
Po dvou dnech jsme dospěli k farmě, kde měli slepice. Vrhli jsme se na ně jako šílení, několik jsme jich pochytali a upekli. Vojáci, zaskočeni naším počínáním, šli dovnitř do domu, pak se vyměnili, ale co se uvnitř dělo , nevím jistě.
Začaly se nám také rozpadat již chatrné boty. Měla jsem sice ještě jedny, ale při náletu byly úplně ztraceny. Měli jsme otlaky. Pokoušela jsem se ostatní trochu ošetřovat, ale voják na mne výhružně vrčel, tak jsem toho raději nechala. Jednou, jen tak, vojáci zapálili zničehonic seník.
Vládlo absolutní bezčasí, nevěděli jsme vůbec, ale vůbec nic. Jako by den ani neměl konce, jako by hodiny byly v jakési časové smyčce, měla jsem z toho hladu de-javue. Občas jsem měla pocit, jakoby také chtěli zavést absolutní kontrolu nad myšlením lidí. To se jim nepodařilo, každý z nás přemýšlel samostatně o místu, kde se narodil, o přátelích, které získal a ztratil...Možná, že kdybychom na tuto "pouť" nevyrazili, ani bych takto nepřemýšlela, neměla bych sdostatek času.
Další den jsme potkali esesáky v autě, prohodili s naším velením pár vět a ukazovali směrem, kterým jsme se měli ubírat. Také jsme se jednou vykoupali v nějakém rybníce.Jakž takž umyté nás přivedli na vlak ve Swidnici a pokračovali jsme až do města Walbrzych...
Dita Jarošová
Mámagraf /fejeton
Takže jsem překročila určitou věkovou lajnu abych se poprvé vydala na preventivní prohlídku prsou. První potíž byla najít parkovací místo, nakonec jsme zaparkovaly na dvoře střední školy, kde studuje můj syn. Vzala jsem sebou mámu
Dita Jarošová
Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/
Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .
Dita Jarošová
Burešův Maelström ?
Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...
Dita Jarošová
Archa panenek...
Při rutinní selekci odpadků u kontajnerů mne jasksepatří zasáhly drsné záběry: vzhledem k povinnému sledování dětského pořadu Operace Jau mne šokoval pohled na otevřený kufr plný nahých tělíček panenek útlých těl, tak tenkých
Dita Jarošová
Cucáci
Vždycky jsem si říkala, jak se může poznat, když někdo se nachází ve věkovém období zvaném cucák. Kolem Valentýna mne však potkala zajímavá situace, od letoška jsem o hodně chytřejší, co se týče tohoto pozoruhodného označení...
Dita Jarošová
Selektivní zastrašování.../Glosa/
Máme rozjetou plesovou sezonu, masopustní reje s množstvím známých celebrit. Nastává únor, pro někoho suchý. Jsou ale osobnosti, které se však věnují jiným potřebným záležitostem, v době hrozících konfliktů a svojí tváří zaštítí
Dita Jarošová
Proti umělotině Undergroundem?
Máme zde nový fenomén, který nastolil spousty etických otázek, a to umění versus umělé IQ. Umění totiž tvoří jak známo, drobná nedokonalost, snad autenticita, v jinak dokonalém homogenním díle. Nabízí se otázka: Je kultura
Dita Jarošová
Chlupaté Vánoce
Někde mají suchý únor (spíše chlapi), mne zaujala kupodivu britská výzva Januhairy ženám neholit se. Navíc se mi zdál obludný sen: zdálo se mi, že mám chlupaté podpaždí jako za sosáče. Brr. Leden jako měsíc ženského ochlupení.
Dita Jarošová
Řeč atributů...
Víte to: svatý Petr nosí v ruce jako svůj atribut na obraze klíč, Diskobolos na soše třímá disk, kadeřnictví má ve vývěsním štítě hřeben a nůžky. Zkrátka každá osoba má nějaké poznávací znamení, mají ho i budovy, atomová
Dita Jarošová
Sejdeme se na třešni.../povídka/
Romana s Mirkou byly kamarádky s velkým K,měly společně rády sporty a scházely se uprostřed cesty k sobě na stromě, třešni. Psal se rok 1985, byla spartakiáda. Zatímco Romana se bez obtíží na džezgymnastice, kam spolu chodily
Dita Jarošová
Láska v modlitebně, svéráz chrámovníků v Čechách /povídka/
Každý prostor mívá správce, klíčníka, vrátného. Pana důležitého- chcete-li. Modlitebna v Chroustníkově měla sice samozvaného, o to však srdečnějšího vedoucího, Jirku. Láska vládnul pedanticky až by se zdálo autokraticky. Ale zvyk
Dita Jarošová
Báň vědění... /povídka/
Existují hmyzí společnosti, které pracují taktéž s papírem a je- li ho někde mnoho, či když nahromadí velké množství, jedná se o báň. Společenství nájemníků v Karlíně nemělo ku shromažďování papyrusů žádného pochopení, družstvo
Dita Jarošová
Nevyvěšujte v noci šedivé prádlo!
Dospěla jsem k pozoruhodnému závěru: z prádla, jež vám přes noc nejjistěji zmizí z prádelní šnůry, vsadte svoje boty, že nejspíše to budou nevinné šedavé kousky textilií. Dělala jsem si svoji soukromou anketu, ze které vyplynulo,
Dita Jarošová
Slovenský úkrok zpět
Sousedé mají po volbách, které nedopadly zrovna nejlépe, spousta kontroverzních událostí a figur naznačuje, že poskočili směrem k Maďarsku a jeho modelu. Opravdu mají obdivuhodnou paní prezidentku, což nám mohlo jít i za příklad
Dita Jarošová
Obávaná východní kultura...
Na východ od našich hranic se nachází mnoho kultur a některé jsou nám nepochopitelné.S některými se srovnat můžeme, ale s jinými se nelze ztotožnit, hlavně proto, že ženy jsou v tomto světě, říši šikanovány a nemají větších práv.
Dita Jarošová
Trocha k teroru dneška
Dnes byly tyto zlé události namátkou v Louvre, také ve Varšavě čelili hrozbě pumového nebezpečí. Bohužel terorismus se nyní opět vyskytuje stále častěji. Kromě eko terorismu který také představuje jistý problém se tato forma
Dita Jarošová
Král vysílá do boje?
Nemohu si pomoci, nynější situace, hlavně co se dění v médiích týče, mi připomíná dětskou hru" Král vysílá do boje." Jistě ji znáte, dvě skupiny se drží za ruce a hlava, tedy král vyšle do boje borce, který se snaží
Dita Jarošová
Mrtví živí /povídka/
Pavlínu měl každý rád, byla ve škole hvězdou, jezdila na kole a vyhlížela jako podnikatelka paní Monika, jen světlé vlasy nosila v copu. Právě vstoupila do třídy, když se dva kluci fackovali. "Sednout, hned se na vás mrknu..."
Dita Jarošová
Barbaři a bary...
Náš národní nápoj je každému i ve světě znám. Všichni tušíme, že hrubá síla okupantů v sobě nese stopy barbarství, a to i historicky, proto jejich nápojem bývá jiný drink. Pod vlivem těchto nápojů pak osazenstvo reaguje následně
Dita Jarošová
Nebezpečné pochody ..
Na dnešní den připadá vzpomínka pochodu či spíše procesí, projevu M.L.Kinga... Pochody směřující na nejrůznější hlavní města přitom často stála u zrodu historie, ať již u její přeměny k jistému pokroku anebo směřující k diktatuře.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 561
- Celková karma 11,54
- Průměrná čtenost 386x
"Jsem, kdo jsem... "https://uloz.to/file/snlsnxnUdh7g/dj-eseje-pdf
Chtěla bych zde podpořit všeobecné vnímání života kol kolem a inspirovat svými nápady... Jak se zdá, tepe to tu celkem slušně!
http://www.ditka-pete.webnode.cz
https://uloz.to/file/snlsnxnUdh7g/dj-eseje-pdf