Emmilia VII.
Končila válka, co na čem záleželo, tím nastávalo mnoho zvratů, Hlavně němci byli v koncích, stále jim nedocházela nezvratitelná porážka, porážka hroutícího sterilního režimu.
Josef byl dobrý řidič. Když ve Wroclavi zjistil, že byli odejiti, risknul to, vskočil zpátky do auta, nacpal tam jednoho nic netušícího eléva a odjel do Walbrzychu.
Emma užasla. Stal se zázrak a Ti dva se opět setkali! Za nic na světě by právě tohle setkání nevyměnila! Byli tak zaujati svým shledáním, že ani nevnímali okolní svět..
Celou tu dobu, kdy jsem byla na nucených pracech, jakožto ročník dvacetdva, Němci si vůbec potrpěli na čísla a ne na jména, jsme vlastně doslova ustupovali před frontou, nyní však do města dorazili Rusové. Josef byl schopen se s nimi nějak domluvit. Za cigarety a hodinky dostal od jakéhosi ruského velitele s červeným nosem koně. Zapřáhl ho do vozíku, který improvizovaně stloukli místní a jeli jsme zase na jih.
Jak dopadli odpovědní za tuto válku, jsem se dozvěděla až později. Vraceli jsme se z Pruska, nebo Polska, asi nám to bylo v ten moment jedno, domů k Josefovi. Můj drahý domov byl předaleko a já nyní cítila, že jsem potkala někoho, u koho domov bude i tím mým domovem...
Někde u Náchoda ten kůň nechtěl jet, vypřáhli jsme ho a Josef mi najednou povídá: "Asi jsme mu zapomněli dát kus cukru." Byla jsem v rozpacích, protože bych ho sama snědla, jaký jsem měla zase hlad, a Josef na to: "Pan prezident Masaryk vždy svého koně, Hektora, pohladil a dával mu kostku cukru . Jeden vážený host mu říká: Proč mu dáváte odměnu před jízdou? Ále, na to herr prezident, já bych chtěl, aby se ten kůň na vyjížďku se mnou také těšil!"
Smáli jsme se bláhově. Asi byl plný obav, zda se k nim těším. Když on je takový milý, jeho rodina bude pro mne také milá, ale kolena se mi třásla, to víte... Koník se napásl a odpočinul si, přespali jsme a ráno směle pokračovali. Krajina byla zvlněná a pěkná.
Měla jsem elánu na rozdávání., pořád jsem se na něco ptala, vrtěla se a v Choustníkově Hradišti na nás vybafli, tam totiž byla nějaká celnice, též zde končila hranice Protenktorátu a seděli tam dva mládenci, Češi. Slyšeli bohužel naši němčinu a pustili se do nás. Vypadala jsem krajně podezřele, ale když jsem zazpívala italsky kousek Verdiho a santu Luciu, tak mne dále pustili, protože uznali, že němka by to takhle bez přízvuku nesvedla, ten jeden byl totiž muzikant.
Přes Kuks jsme dorazili až do Dvora Královýho. Giusseppe seskočil a pomohl mi dolů. Matka s otcem nás objali, mne si dlouze prohlíželi. Skočila jsem jim kolem krku.Matka nemluvila, byla rozpačitá.
Ukázalo se, že nemluví německy, ale otec uměl perfektně a moc se mu líbil můj kabátek, byl totiž krejčí. Měla jsem si s ním o čem vyprávět. Maminka mne postupně zasvěcovala do tajů české kuchyně, což pro mne bylo těžké.
Pro sousedy to však milé nebylo. Jacísi dva chlapi i ženská na mě začali křičet, ať táhnu do Němec. Ti chlapi mě chtěli chytnout, nadávali mi přitom. Křičeli: Je to němka? Je to židovka? Nebo obojí? Vypadala jsem tak, jak jsem vypadala, zkrátka jinak a neuměla ani trochu česky. Čelila jsem jim statečně, ale začali vyhrožovat Josefovi a celé rodině, jeho bratrům i sestře a viděla jsem, že je zle, že tito lidé nám nevěří.
Nazítří se s námi tedy rodiče opět loučili, udělali nám jídlo na cestu a jeli jsme i s povozem do Prahy na konzulát. Praha byla nádherná, byla jsem tam však poprvé v životě. Na náměstí však Josefovi kdosi uřízl nožem tašku, takže přišel nejen o svačinu, ale i o peníze, co tam měl pro strýčka Příhodu.
Ptali jsme se na cestu a vyložili, co se nám děje za příkoří a ti lidé, také mladí nás tam osobně zavedli a popřáli nám šťastnou cestu při návratu. Na konzulátu nám slíbili pomoc, byli milí, konečně moji rodiče se také dozvědí, co se mnou je! Byla jsem nevýslovně štˇastná.
Doma ale sousedé stále hrozili, nevycházela jsem nikdy sama ven a čelila urážkám. Maminka z toho byla moc smutná. Němci byli všichni odsunuti a Češi je nenáviděli. Otec mi prozradil, že jeho rod původně pochází ze Španělska.
Začala jsem pracovat v cukrárně u pana Alana, to byl hodný a zlatý člověk... S Josefem jsme se zatím vzít ani nemohli, vyřízení papírů bylo nekonečné. Napsala jsem zatím dopis domů svým rodičům...
Dita Jarošová
Mámagraf /fejeton
Takže jsem překročila určitou věkovou lajnu abych se poprvé vydala na preventivní prohlídku prsou. První potíž byla najít parkovací místo, nakonec jsme zaparkovaly na dvoře střední školy, kde studuje můj syn. Vzala jsem sebou mámu
Dita Jarošová
Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/
Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .
Dita Jarošová
Burešův Maelström ?
Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...
Dita Jarošová
Archa panenek...
Při rutinní selekci odpadků u kontajnerů mne jasksepatří zasáhly drsné záběry: vzhledem k povinnému sledování dětského pořadu Operace Jau mne šokoval pohled na otevřený kufr plný nahých tělíček panenek útlých těl, tak tenkých
Dita Jarošová
Cucáci
Vždycky jsem si říkala, jak se může poznat, když někdo se nachází ve věkovém období zvaném cucák. Kolem Valentýna mne však potkala zajímavá situace, od letoška jsem o hodně chytřejší, co se týče tohoto pozoruhodného označení...
Dita Jarošová
Selektivní zastrašování.../Glosa/
Máme rozjetou plesovou sezonu, masopustní reje s množstvím známých celebrit. Nastává únor, pro někoho suchý. Jsou ale osobnosti, které se však věnují jiným potřebným záležitostem, v době hrozících konfliktů a svojí tváří zaštítí
Dita Jarošová
Proti umělotině Undergroundem?
Máme zde nový fenomén, který nastolil spousty etických otázek, a to umění versus umělé IQ. Umění totiž tvoří jak známo, drobná nedokonalost, snad autenticita, v jinak dokonalém homogenním díle. Nabízí se otázka: Je kultura
Dita Jarošová
Chlupaté Vánoce
Někde mají suchý únor (spíše chlapi), mne zaujala kupodivu britská výzva Januhairy ženám neholit se. Navíc se mi zdál obludný sen: zdálo se mi, že mám chlupaté podpaždí jako za sosáče. Brr. Leden jako měsíc ženského ochlupení.
Dita Jarošová
Řeč atributů...
Víte to: svatý Petr nosí v ruce jako svůj atribut na obraze klíč, Diskobolos na soše třímá disk, kadeřnictví má ve vývěsním štítě hřeben a nůžky. Zkrátka každá osoba má nějaké poznávací znamení, mají ho i budovy, atomová
Dita Jarošová
Sejdeme se na třešni.../povídka/
Romana s Mirkou byly kamarádky s velkým K,měly společně rády sporty a scházely se uprostřed cesty k sobě na stromě, třešni. Psal se rok 1985, byla spartakiáda. Zatímco Romana se bez obtíží na džezgymnastice, kam spolu chodily
Dita Jarošová
Láska v modlitebně, svéráz chrámovníků v Čechách /povídka/
Každý prostor mívá správce, klíčníka, vrátného. Pana důležitého- chcete-li. Modlitebna v Chroustníkově měla sice samozvaného, o to však srdečnějšího vedoucího, Jirku. Láska vládnul pedanticky až by se zdálo autokraticky. Ale zvyk
Dita Jarošová
Báň vědění... /povídka/
Existují hmyzí společnosti, které pracují taktéž s papírem a je- li ho někde mnoho, či když nahromadí velké množství, jedná se o báň. Společenství nájemníků v Karlíně nemělo ku shromažďování papyrusů žádného pochopení, družstvo
Dita Jarošová
Nevyvěšujte v noci šedivé prádlo!
Dospěla jsem k pozoruhodnému závěru: z prádla, jež vám přes noc nejjistěji zmizí z prádelní šnůry, vsadte svoje boty, že nejspíše to budou nevinné šedavé kousky textilií. Dělala jsem si svoji soukromou anketu, ze které vyplynulo,
Dita Jarošová
Slovenský úkrok zpět
Sousedé mají po volbách, které nedopadly zrovna nejlépe, spousta kontroverzních událostí a figur naznačuje, že poskočili směrem k Maďarsku a jeho modelu. Opravdu mají obdivuhodnou paní prezidentku, což nám mohlo jít i za příklad
Dita Jarošová
Obávaná východní kultura...
Na východ od našich hranic se nachází mnoho kultur a některé jsou nám nepochopitelné.S některými se srovnat můžeme, ale s jinými se nelze ztotožnit, hlavně proto, že ženy jsou v tomto světě, říši šikanovány a nemají větších práv.
Dita Jarošová
Trocha k teroru dneška
Dnes byly tyto zlé události namátkou v Louvre, také ve Varšavě čelili hrozbě pumového nebezpečí. Bohužel terorismus se nyní opět vyskytuje stále častěji. Kromě eko terorismu který také představuje jistý problém se tato forma
Dita Jarošová
Král vysílá do boje?
Nemohu si pomoci, nynější situace, hlavně co se dění v médiích týče, mi připomíná dětskou hru" Král vysílá do boje." Jistě ji znáte, dvě skupiny se drží za ruce a hlava, tedy král vyšle do boje borce, který se snaží
Dita Jarošová
Mrtví živí /povídka/
Pavlínu měl každý rád, byla ve škole hvězdou, jezdila na kole a vyhlížela jako podnikatelka paní Monika, jen světlé vlasy nosila v copu. Právě vstoupila do třídy, když se dva kluci fackovali. "Sednout, hned se na vás mrknu..."
Dita Jarošová
Barbaři a bary...
Náš národní nápoj je každému i ve světě znám. Všichni tušíme, že hrubá síla okupantů v sobě nese stopy barbarství, a to i historicky, proto jejich nápojem bývá jiný drink. Pod vlivem těchto nápojů pak osazenstvo reaguje následně
Dita Jarošová
Nebezpečné pochody ..
Na dnešní den připadá vzpomínka pochodu či spíše procesí, projevu M.L.Kinga... Pochody směřující na nejrůznější hlavní města přitom často stála u zrodu historie, ať již u její přeměny k jistému pokroku anebo směřující k diktatuře.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 561
- Celková karma 11,32
- Průměrná čtenost 386x
"Jsem, kdo jsem... "https://uloz.to/file/snlsnxnUdh7g/dj-eseje-pdf
Chtěla bych zde podpořit všeobecné vnímání života kol kolem a inspirovat svými nápady... Jak se zdá, tepe to tu celkem slušně!
http://www.ditka-pete.webnode.cz
https://uloz.to/file/snlsnxnUdh7g/dj-eseje-pdf