Past viny...

Ačkoliv jejich třídní učitelka, nejspíše ze sebespasitelských důvodů odmítla jet na školní výlet, nakonec sehnali boží náhradu. Helga, jak titulovali pedagožku dramatické výchovy právě utrpěla těžkou ztrátu a potřebovala vyluftit.

Vilmina třída nevykazovala harmonii ani v nejmenším a třídní asi vycítila, že by s ní nebylo snadné vyrazit a jakkoli manipulovat, také na místo, které vymysleli dle jejího uměřeného názoru zlomyslní žáci! Navíc by se jednalo o několik dní. Třída se tou dobou bavila obzvláště hlučným způsobem, jejich nevyrovnanost a spalující energie byla zkrátka ohromná...

Takže ztráta psíka, který bohužel zemřel na otravu botulinem z podezřelé konzervy,  zachránila paradoxně školní smečce nejzajímavější akci roku. Helga, jinak Irena, byla stejně nevyrovnaná jako zbytek autobusu, poplakávala jim chvílemi po ramenou. Rozhodla se tedy  správně po intervenci chápavých chlapců, kteří byli také pejskaři, zaplašit žal ve velkém kruhu žactva na přívětivém místě zvaném Pastviny.

Její hodiny byly taková jedna veliká relaxace,  nádherná improvizace a samá herecká etuda... Byla to vyloženě klika že jí měli, chuděra se také dost často třepala o pracovní pozici, protože svým bohémstvím a bezprostředností dráždila ostatní sbor.

Ubytovali se tedy v chatičkách, rozbalili si večeře, nebot´ hlady veskrze téměř šilhali. Každý měl něco z domu, nebo ze sámošky. Helga byla velmi ráda, že jí taktéž nabídli, ale mnoho myšlenek na jídlo tedy neměla, asi proto vyrazila také nalehko. Kolem vody se počali studenti trousit v malých akademických skupinkách. Kluci obklopili zejména Helgu. Ta byla jaksepatří vášnivou rybářkou, což byla veliká klika, protože ve své melancholii z čumáčkovy ztráty nakonec zcela zapomněla nahazováním nekonečné návnady na starosti a vůbec i na celý okolní svět. Pokuřovala mocně a vášnivě.

Když jí ještě kluci půjčili lodičku od chlapce jedné ze spolužaček, sedmé nebe se jí rázem rozevřelo a stalo druhým domovem, byl poté vidět na vodě již jen její secesní drdol a dle Vilmy vypadala přinejmenším jako Ema Destinnová, když rybařila kdesi ve Stráži nad Nežárkou...

Večer si děvčata vypůjčila kola a vyrazila za kamarádkou do Nekoře, tedy jejich menší skupinka na návštěvu jedné spolužačky u nich doma. Zbytek se věnoval sportům, procházkám a zevlování. Jak tak jezdili lesem křížem krážem na zcela neosvětlených povypůjčovaných rybářských bicyklech, motaly se jim kolem řidítek roje světlušek, což vyhlíželo obzvláště krásně, i když jinak neviděli v té tmě podstatě nic.. 

Velitelka Irena se zatím seznámila s nevelkou skupinkou rybářů, kteří samozřejmě obdivovali její neutuchající výdrž a hlavně lodičku. Petrův zdar nakazil i spolužáky, kteří nakonec i několik kusů ryb  neznámého charakteru za instrukcí odborníků a hlasitého povzbuzování spolužaček přece jenom vytáhli.

Situace byla vynikající, alkohol byl nalit a posléze vypit, z rybářů se stali všeobecní kamarádi a občas někdo odešel aby zase přišel...Další dny radostně plynuly v krásném počasí v boží nečinnosti.

Potíž přišla nazítří, kdy Helga už jen podřimovala, jelikož ryby přestaly brát, lodička se musela vrátit majitelům. Martina chytla klíště a Marie si vypálila obličej kolem brýlí rudě a hlasitě naříkala. Helga mládež zrazovala celý týden zejména před paštikou a konzervami. Končil jí pracovní týden a s částí žáků odjela domů, většina jich však zůstala.

Na víkend přijela parta chlapců, kteří byli ze Šumperka a právě odmaturovali. Nahodili nějaké písně a holkám se smáli, že to prý neumějí. Ten večer se nespalo vůbec, pálil se veliký oheň a celou noc se povykovalo s kytarami.

Protože sobota byla velmi horká, Jindra s Vilmou odjely na koupaliště kamsi do Žamberka. Jindra jela s chlapcem Petrem na motorce a  Vilma měla vypůjčené kolo. Do kopce jí to šlo oproti Jindře na motorce o poznání pomaleji, a tak vymyslela svérázná posádka motorky následující inovaci: "Chytneš se mě za nohu, jo a pojedeš pak mnohem rychlejc..." pobídla Jindra pomalou cyklistku. Vilma se jí přidržela a už to frčelo!

Jen kdyby nebylo toho štěrku, Vilma po dvoustech metrech uklouzla s kolem po krajnici a vlétla do hlubokého příkopu. Její krvácející kolena způsobila, že se najednou vezla na motorce ona a s ofačovanými a ošetřenými zraněními byla nucena vodním radovánkách za třicetipěti stupňového počasí pouze přihlížet...

Větší šok na ně čekal ve škole, Helgin proslulý drdol k jejich zděšení vystřídal poděs Maou, který byl směle rozhodnut secvičit s jejich třídním materiálem "Prodanou nevěstu". Improvizace vystřídala drezúra "milostného zvířátka", jež vykazovalo obzvláště špatný výstup, Martina byla namotána do jakéhosi příšerného boá a motala se jako vítr vbedně." Jeho velkolepé ambice třída nesdílela a ani když na chalupě pak otci Vilma začala s vervou zpívat: " Znám jednu dívku, ta má dukáty, má dukáty..."Nebyla pochválena, naopak, příbuzní byli spíše pohoršeni..."

Výlet se stal opravdu událostí, která byla neuvěřitelně krásná a svobodomyslná. Nejspíš však také byl záminkou k nejhoršímu. Nikdo z nich si nestěžoval na nic, co se týkalo výletu, naopak, zkrátka buď nějaký vyplašený rodič cosi po telefonu utrousil, ale spíše to byli lidé z jiné třídy, kteří neunesli svázanost jejich vlastního školního podniku. 

Proto tedy sepsali petici za navrácení učitelky, nebot´měli černé svědomí, že jejich výlet přispěl nepřímo k této politováníhodné situaci...

.