Začínající léto mne katapultovalo na ostrov Elba, proslulý svou krásou a vztahem k Napoleonovi, ostrov, který je učiněným rájem! Nevím, jestli kdy v ráji pršelo, zde nespadla kapka pět měsíců, tak se na nás stále slunce zubilo!
Zdáli vyhlíží jako velryba, ale mapa ostrova mi připomíná spíše letícího netopýra...Trajekt ve městě Portoferraio byl koncipován jakožto Battmanova loď, což byl pro kluky skvělý zážitek, animované výjevy a gumové skulptury ozvláštňují prostor lodi. Rackové nás doprovázejí, i dým z komína samozřejmě do přístavu v Portoferraiu...
Nejstarší syn cosi nemůže najít a sprostě nadává v autobuse, cestující jsou znechuceni, část má k němu i nám ostatním členům rodinné smečky soucit. Nadhled získávám až venku na vzduchu ve třetím patře nad mořem...
Přístav v Porteferraio- pískající námořníci, turisté civilní i stejnokrojovaní tričky či klobouky těkají sem tam, zřejmě se vydávají jako my po stopách generála, císaře Napoleona.
Zrození poutače... :)
Existuje zde mnoho nesporných důkazů, že tu byl, typické klobouky mají i vinné krky lahví, má zde samozřejmě své muzeum a na každém rohu na nás číhá bezpočet dělových koulí...
Pokud milujete křivolaké úzké uličky, jste na správném místě. Na ozdobu v nich povlávají jeansy, plavky a trička s nápisy. Nespočet výhledů, chcete-li tedy panorámata, máte v mušce fotoaparátu a oka.
Kemp v Marina di Piomba, hubuje se zde a směje italsky, česky, německy, polsky, japonsky, maďarsky, atd...Vlaštovky v ženské umyvárně vám poletují nad hlavou stejně, jako vidíte vzlétající břicha letadel z blízkého letiště. Ve vířivce bazénu z proslulého růžového mramoru s výhledem na hory okolo, zapomenete na všechny světaboly...
Potapěči a zase potapěči, linou se z moře, potápí se za krásami fauny i flory a prohledávají vraky. My do toho jdeme také, i když jen náhledem, abychom spatřili vrak, který byl údajně potopen kvůli pojištovacímu podvodu v sedmdesátých letech uplynulého století...
Třetí den pobytu malá osobní letadla vystřídají mohutné vojenské tryskáče, z nichž se linou khaki parašutisté, cvičení trvá dva dny. Roztržitá černoška v umývárně omylem shodila celý škopek umytého nádobí, a zastavila tak proud synových připomínek a nadávek. Rána jako z děla Napoleonova způsobila, že naráz už ani necekl, černoška se smála a smála, tak jsme se smáli také.
Stráně s divokým rozmarýnem... Elbani se pyšní svým vynikajícím vínem toskánského typu, které je i cenově poněkud dražší. Pokud zůstaneme v kuchyni, daří se zde dobře bylinkám. Svahy k moři jsou plné divoké rozmarýny, která musí být zákonitě znát v tom víně!
Tajemní Etruskové zde zanechali mnoho stop, ta nejcennější věž se však nachází bohužel ve vojenském prostoru. Není divu, že se zde mnoho lidí živí výrobou tradiční neglazované keramiky amforovitých tvarů z červenice.
Černoši ze Senegalu zase prodávají své kopce klobouků navrstvených do výšky na sobě, slunečníky, snad pokud mne nešálí zraky jabloneckou bižu, spinery, co ovládly svět malých, nejí a uznávají Ramadán, i když teprve až posledních pět let.
Zbrusu nové typy nafukovadel dětem vrtají hlavou: obří objemný plameňák, jež pojme najednou i pět lidí, vyhlíží jako růžový kolotoč. Hitem jsou zvířata se svými původními přírodními vzory- naturalistický krokodýl v přítmí by byl důvodem k panice, želva anebo také žralok...
Nejnovější typy potápěčských brýlí mi připomínají rtut´ové teploměry, jsou vcelku i se šnorchlem a odpadá tudíž starost, že by něco od hadičky odpadlo, nedrží vše pokupě a podobně. V kostele ve městě mají zrovna oslavy "božího těla", proto jsou ulice vysypány okvětními lístky a barevnými pilinami do poutavých obrazců a ornamentů rostlinného charakteru. Po setmění pak vyráží průvod za svitu umělých pochodní od kostela městem.
Na dlani nesu vítězoslavně bochánek, co mi připomíná plod z nějakého exotického stromu, delegátka se kření, že to je rybí trus. Zahanbeně vyhazuji hovínko a vzpomínám, že na pláži si z oněch kuliček jakési děti postavily dokonce celého ježka v nadživotní velikosti...
Také by se ostrovu dalo přezdívat: "Ostrov delfínů", protože se zde hojně vyskytují, také jsme je spatřili, aniž bychom jeli na výpravu za nimi... Ciao, Elba brava e molto bella!
