Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kolony kol a řetězů...

5. 07. 2017 22:23:31
Tak jestli existuje něco, jako fobie z kol, tak ji Vilma určitě měla! Kolo jí ničilo život, vlastnila v dětství velkou starou Esku od níž měla věčně krvavé kotníky. Navíc neuměla nahodit řetěz, který zpravidla jednou denně padal.

Bratr se na nové kolo zmohl po úraze zlomené ruky, na různé kolize měl snad diplom a vždy to něco hodilo. Vilma měla zlé sny, nebot ́její kolo, pevné a nerozbitné prý vydrží určitě až do dalšího tisíciletí. Vydrželo.

Nejvíc kol bylo vždy před plovárnou, která za komančů, to jest v osmdesátkách lákala na prvorepublikovou krásu ke koupeli i plavce a plavkyně z blízkých měst. Lesk a třpyt skládaček a ukrajin ji netěšil, nejvíc se obávala, až bude kolo vymotávat zprostředka toho kovového šrotiště. Na kolech jezdilo tehdy snad celé město.

Kromě Václava Macha a Pavla Jarky, ti se zmohli na prvního fichtla a snažili se blýsknout před dívkami túrováním a proto jezdili okolo do ležaté osmičky, pak zase do kruhu až nakonec, připadaje si jako na Hondě, najeli mladíci na obrubník a před dívčími zraky Zlatky a Vilmy z předního kola vyskočila duše a oni spadli do kaluže. Tedy jen Pavel, ale už to stačilo, aby se již nikdy před nimi nenaparovali.

Vilmina matka měla kolo dohromady se svými třemi sourozenci, přezdívalo se jí "Židovka z Toleda", nebot ́ měla velký nos, což bylo nejnápadnější na pozdější svatební fotografii, kdy zlomyslný fotograf či spíše fotografka sestra zálibně vyfotila oba nosy, totiž její i jejího otce vedla sebe při výstupu z domu. Byly ty nosy navlas stejné.

K bicyklům měla rodina rozporuplný vztah. Jedno kolo před druhou světovou vojnou ovlivnilo celý jeden osud rodiny.

Edvard byl nesmírně šikovný chlapík, měl zlaté ruce a kromě malování měl nesporný technický talent. Sestrojil si sám vlastní kolo z různě posháněných komponentů. Jezdil s ním často po Čadci na Slovensku. Sousedovi se vozítko zalíbilo a chtěl ho koupit pro syna. Nejdřív ten nechtěl ani slyšet, ale nakonec prodal, a to zpečetilo jeho osud.

Vilma historku slyšela častokrát, praděda nakonec zmlátili v hospodě chlapi tak, až přišel o rozum. Sousedovic kluk se škaredě zranil právě na tomto kole a vinu kladli právě strůjci kola. Zdraví tím nevrátili nikomu a navíc rozmlátili hospodu.

Protože a přestože se schylovalo k válce, jeho žena popadla děti, pětiletého syna a šestiletou dceru a pěšky odtud odešla sama směrem do Čech. V takovém ovzduší nešlo žít. Jejího muže odsunuli jamsi do Polska nacisté s ostatními pacienty sanatoria.

Kromě strachu z kola měla ještě Vilma velký problém s klíči a zámky, který přetrval až do dospělosti. Kolikrát strávila u dveří zbytečně mnoho času, když se snažila odemknout dveře, dveře, kterým se jiným dařilo odemknout zcela lehce. Nejhorší bylo zamknuté kolo před plovárnou, kdy se jí třásly a potily ruce.

Bratranec se vyléčil tím, že jezdil na kole stále a jednou jel na ukrajině až do slovenské romské vesnice, kde žil celý týden, velmi ho tam uctívali, byl také muzikant...

Matka z Toleda byla jednou na táboře v Baldě u Poličky. Jely s kamarádkou na kole pro poštu do pekárny a slyšely velké hřmění. Myslely, že jsou to velká letadla, ostatní děti právě sledovaly promítání"Strakonického dudáka. " Právě když Švanda dudák zadul, objevily se tanky. Bylo tenkrát mlhavo a slyšet bylo najednou jen ohlušující rámus. Pak pláč, nikdo nevěděl, co si počít. Copak české děti, těm přijeli rodiče, ale byl to mezinárodní tábor a polské a německé děti, jak těm asi bylo, s tanky a bez rodičů, bez vysvětlení?

Otec skočil na fichtla a jel za svým nosem pro dívky od Krkonoš až k Poličce. Cestou ho Rusové vytlačovali ze silnice, ba i s děvčaty balancovali místy nad srázem...Rusů se tím úprkem ale nezbavili, usídlili se jim v lese nad domem na samotě a celá rodina měla zakázáno chodit na houby a borůvky tím směrem, měli tam zemljanky a maringotky, pili a křičeli.

Kolofobie se zbavila možná až když jezdila s chlapcem, naproti tomu manžel jí jednou, nic netušící umístil do batohu vysílačku a pak v kopci začal křičet: "Přidej, dělej, hrabeej!" Málem se vybourala.

Kolem a s kolem asi nakonec jedině s dětmi, těm Vilma stačila, ba co víc, občas i čekala!

Autor: Dita Jarošová | středa 5.7.2017 22:23 | karma článku: 9.29 | přečteno: 217x

Další články blogera

Dita Jarošová

Dehet...

"Člověk má tolik důstojnosti jak tady ten křeček v kolotoči !" Prohlásil otec a odjel sekat trávu na chalupu... Zbytek rodiny kromě matky, vařící oběd, vyrazil do průvodu, nejprve vyfasovali erární balonky s heliem a pak se slili.

27.7.2017 v 21:57 | Karma článku: 7.98 | Přečteno: 353 | Diskuse

Dita Jarošová

Skuteční zbabělci?

Jazzmin otec Giu, byl předtím, než byl povolán na dvouletou zelenou povinnost, takový beatník, dalo by se říci. Rozhodně se s vervou bránil tomu, co mu jeho otec vštěpoval, jezdil po trampech a nešel ani na jím vybranou školu...

24.7.2017 v 23:07 | Karma článku: 10.67 | Přečteno: 476 | Diskuse

Dita Jarošová

Tramp na břehu třetího tisíciletí...

Obvykle jednou za rok hrajeme si s partou na trampy v osadě, už kvůli dětem, je to velká sranda a objevíme spoustu užitečných záležitostí. Minule to byl stan, co se vyhazuje a sám skládá, ten letos byl ale po loňsku mimo provoz.

23.7.2017 v 11:50 | Karma článku: 11.89 | Přečteno: 309 | Diskuse

Dita Jarošová

Slone v porculánu!!

Vracím se opět ke kauze nekonání letošního Open-air festivalu, legendárního českého Woodstocku... Postoj mnoha instancí k vám se mi zdá být mírně řečeno rozpačitý. Samozřejmě nejvíc mne "dostal " okřídlený několikanásobný termín

21.7.2017 v 17:32 | Karma článku: 14.44 | Přečteno: 312 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Bohdan Koverdynský

Americký sen (108)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. O velkém ďolíku a čtení japonského písma. Javorová Vyhlídka, podzim, zima 2008.

29.7.2017 v 8:54 | Karma článku: 4.47 | Přečteno: 92 | Diskuse

Josef Němec

Jihočeské rendez-vous

Jak snadno si lze v letním parnu oddychnout. Stačí k tomu třeba detektivní povídky od Ladislava Berana. Písecký spisovatel čerpá ze své praxe u policie, což je při čtení velmi znát. Jaké to ale bylo tentokrát?

28.7.2017 v 16:48 | Karma článku: 3.00 | Přečteno: 106 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak mě unesli mimozemšťané

Hospoda, do které jsem měl namířeno, je od naší vesnice vzdálená 1,5km, což je přesně sto miliontina vzdálenosti Země od Slunce. Náhoda? Nemyslím si...

28.7.2017 v 9:21 | Karma článku: 19.56 | Přečteno: 1049 | Diskuse

Marcela Valouchová

Predátor

Loď přilétající do soustavy vypadala velice opotřebovaně. A její obyvatelé se tak cítili. Měla vydržet cestu sem. Byla tak postavená. Jen zpočátku doufali, že když zde nenajdou vhodnou planetu, mohli by pokračovat dál.

28.7.2017 v 7:20 | Karma článku: 7.46 | Přečteno: 297 | Diskuse

Dita Jarošová

Dehet...

"Člověk má tolik důstojnosti jak tady ten křeček v kolotoči !" Prohlásil otec a odjel sekat trávu na chalupu... Zbytek rodiny kromě matky, vařící oběd, vyrazil do průvodu, nejprve vyfasovali erární balonky s heliem a pak se slili.

27.7.2017 v 21:57 | Karma článku: 7.98 | Přečteno: 353 | Diskuse
Počet článků 201 Celková karma 10.39 Průměrná čtenost 327

Jsem žena, pedagog, hudebník, nadšenec neboli optimista a rodič... "Hudba je nejkrásnější jazyk" Jan Werich

Chtěla bych zde podpořit všeobecné vnímání života kol kolem a inspirovat svými nápady... Jak se zdá, tepe to tu celkem slušně!

Seznam rubrik

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.