Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Skuteční zbabělci?

24. 07. 2017 23:07:11
Jazzmin otec Giu, byl předtím, než byl povolán na dvouletou zelenou povinnost, takový beatník, dalo by se říci. Rozhodně se s vervou bránil tomu, co mu jeho otec vštěpoval, jezdil po trampech a nešel ani na jím vybranou školu...

Jasmíně pak připadalo trochu absurdní, když to slyšela. Zřejmě brzy dospěl. Skoro se zdráhala tomu uvěřit. Nebot ́ často s pláčem utekla od oběda a denních činností, jimiž se právě zabývala, otec ji přísně rovnal a se slovy"Jak to držíš" "Držíš to jak prase kost. " Tvrdě oba sourozence peskoval. Nic prostě podle ní nenasvědčovalo tomu, že by snad byl kdy v minulosti pacifistním dobrákem.

Doma se u nich kdysi mluvilo česky, německy a když babička zrovna nebyla doma, pak i italsky. Giusiho to trochu mátlo, němčina časem zmizela úplně a on nakonec učil svoji mámu česky, to když nastoupil do školy.

Doma přečetl co se dalo, otec miloval zejména Olbrachta, všechny možné klasiky a část knihovny byla zasvěcena hrůzám válečným, tedy těm, co rodiče považovali jako memento, dokumentům. Jasmine tam měla zakázáno chodit, což ovšem platilo i o Švejkovi a jiných...

Dlužno říci, že ti dva mužové měli příliš málo času se poznat, takže každá drobnost co připomínala otci jeho otce, byla chráněna coby svátost...Asi jako později gondola z Benátek, která byla památkou zase matčinou a vztahoval se na ni stejný výnos. Komu brzy zemře otec, nebo matka, chrání přepečlivě veškeré možné památky a drobnosti na jeho osobnost. Není to marnost, jen pokus o zachování kouska identity v kosmu. Tak vznikají i celé rodinné legendy. Otec otce zemřel, když byl Giu ještě na vojně. Poslední věc, co mu dal do ruky, byla ta bordó, či vínová knížka s černým klíčem na deskách.

Jmenovala se Zbabělci a on řekl jen úsečně: "Tohle si přečti, vole!" Schoval si ji i s těmi všemi Olbrachty. Jasmíně jednou zabavil při cestě z klozetu Annu Proletářku, zdála se jí být přitom taková neškodná, navíc s ženským jménem. Také když míjela poštovní přihrádky, kde byly nápisy "Proletáři všech zemí, spojte se!", mátlo jí to, vrtalo hlavou, chtěla totiž vědět, kdo jsou oni tajemní proletáři. Ona Anna jí to mohla pomoci objasnit. Ne, "tohle je památka!" Řekl zastřeně, zařadil rychle do zakázané zóny, knížku zastrčil na nejvyšší skříň, co okolo našel.

Četla to stejně, čas vyhrazený asi dvacet minut denně, než se vrátil domů ze zaměstnání. Víte, co je zakázané, nejvíc chutná! To zná každý. Ale ne každé hrdinství je blbost, mnozí zaplatí životem kvůli jedné jediné akci, ale dají naději, tu důležitou naději, že nejsme v hajzlu, tisícům jiným, jako byl třeba právě Filip.

Byl kominíkem a rád jezdil na fichtlovi. Jenže z posrané postranní ulice do něho najednou najelo auto, bylo to blízko jeho domova. Vyvěsil aktuální vlajku, natruc těm rusákům. Zemřel, nemohl udržet ruce, také ochrnul a nestihl už ani spatřit svou narozenou dceru. A tak se snažila být tedy hrdinkou, neb si to alespoň sugerovala, kdo-ví?

Co do toho bylo všem těm pankáčům? Rubimu se nedalo moc vysvětlovat, myslel spíše na své problémy se součástkami, objednal si totiž další části cizokrajné motorky z Ameriky přes Hamburk. Že by se zajímal o její svět, to ne. Bylo by to určitě složité a zdlouhavé. Totem se dostával do velkých rozměrů, byl jako všechna ta kola pospojovaná a posmontovaná dohromady.

Ale Giusiho otec, ten dostal infarkt v práci, právě, když chtěl pomoci s vozíkem na kolejnici, povolali ho z kanceláře. Trochu se chtěl zřejmě vytáhnout, neupozorňovat na své slabé srdce a nebýt za úplného chabruse. Jenže to přepísk a skonal po cestě do nemocnice.

A tak to je. Správný hrdina jde do akce po hlavě, opatrnost není jeho silnou stránkou a řídí se většinou pravdou neředěnou!

Autor: Dita Jarošová | pondělí 24.7.2017 23:07 | karma článku: 11.65 | přečteno: 486x

Další články blogera

Dita Jarošová

Český ráj to na pohled...

A tak míjíme kolony, všichni zdá se, jedou z ráje, neděle, no. Přes Hořice se to zdálo být nejlepší. Chlapci jedou na tábor a aby rodiče byli "vtaženi" do hry, dopravují táborníky na místo, přesněji řečeno na Malou skálu. Fkt...

23.8.2017 v 0:17 | Karma článku: 12.07 | Přečteno: 380 | Diskuse

Dita Jarošová

Když se názvy ženily...

Srpnem dozrálo léto. Okurek bylo požehnaně, rajčat také plno, boj se slimáky neúprosný. Vilma byla na poště číslem 426, na to, že byly tropy, lidí docela dost.

19.8.2017 v 13:46 | Karma článku: 8.97 | Přečteno: 221 | Diskuse

Dita Jarošová

Krása až po paty

Všeobecně se nám rozšířil trend přírodních produktů a kosmetiky. Šetrný k přírodě, člověku, peněžence a tak vůbec blahodárnost sama. Taky se člověk nenudí, zvlášt, když zpočátku tápe! Koná se zkrátka návrat ke květeně...

15.8.2017 v 10:08 | Karma článku: 12.22 | Přečteno: 317 | Diskuse

Dita Jarošová

Bleskosvod...

Skrze pas, nejsem ras, jsem jen cestovatelem z mas... Haiku na začátek, navíc rýmovací, měla Vilma odjakživa ráda...

11.8.2017 v 22:07 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 166 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Bohunka Jakubcová

Krádež

Srdce mi buší. Ruce se mi potí. Bojím se. Trochu se ale těším. Jsem nervózní. Moje první krádež. Vyjde to?

23.8.2017 v 20:00 | Karma článku: 6.08 | Přečteno: 124 | Diskuse

Ladislav Větvička

Jak se potkali Hitler ze Stalinem ve Vidni

Elektronycky exkluzivně enem pro blog iDnes: Bylo to v lednu 1913. Rok před světovu valku byli ve Vidni čtyři - tehdy nevyznamni chlopi. Jmenovali se Hitler, Uljanov, Džugašvili a Masaryk. To je fakt. Na tym nic nezměnite.

23.8.2017 v 11:11 | Karma článku: 37.97 | Přečteno: 2620 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (116)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Nepřátel se nelekejte a Rosie the Riveter. Javorová Vyhlídka, jaro 2015.

23.8.2017 v 11:08 | Karma článku: 6.33 | Přečteno: 151 | Diskuse

Josef Němec

Padám a již nevstanu

Existují na světě místa, která do sebe pohlcují veškerou energii, kterou jí sem lidé během věků přinesli. Nestalo se vám někdy, že jste se někde cítili hrozně, smutně a neměli jste chuť ani k tomu, abyste se nadechli?

23.8.2017 v 9:51 | Karma článku: 4.58 | Přečteno: 189 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (115)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Chemická závislost. Javorová Vyhlídka, červenec 2014.

22.8.2017 v 17:44 | Karma článku: 6.00 | Přečteno: 157 |
Počet článků 209 Celková karma 11.08 Průměrná čtenost 326

Jsem žena, pedagog, hudebník, nadšenec neboli optimista a rodič... "Hudba je nejkrásnější jazyk" Jan Werich

Chtěla bych zde podpořit všeobecné vnímání života kol kolem a inspirovat svými nápady... Jak se zdá, tepe to tu celkem slušně!

Seznam rubrik

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.