Viselci nebo Visatci byl obraz namalovaný kdesi v devadesátkách jednou umělkyní a byl zajímavej velmi. Zobrazoval les a každý ze stromů v lese měl svého viselce. Viselec se držel větve a čekal, zřejmě, až dozraje, že pak spadne...
Skulí se blízko stromu, protože měl dle mého co dělat, aby se udržel. Navzdory tomu se držel celkem statečně, rozhodně bylo vidět, že jsou všichni na tom stejně, čekali na matku přírodu až jim dá dozrát.
Počkat. Jen nastavit čepici.
Jinak o visení toho vím pramálo, kromě toho, že občas zavěsím nějaký ten obraz různě a každé ránko se zavěsím na hrazdu kvůli rovné páteři.
Také fotky se dají zavěšovat, třeba rodinné, anebo kam vlastně apropo zmizely z úřadů a škol podobizny prezidentů? Že by mouchy byly tak činorodé jako za Rakouska -Uherska?
Na nás ve třídě, to jsem byla ještě čelem, shlížel blahosklonně a barevně, Colors of beauty, Václav Havel. Usmíval se, určitě nějaké to rošťáctví nám prominul. Vystřídal tak černobílý pohled súdruha Husaka, o němž jsem si myslela snad celé dětství, že je děsně hodný, takový mouchy snězte si mě, nadmíru starostlivý a že by se hodil k mojí ovdovělé babičce, jelikož měli stejné obroučky brýlí...
Jak mne pak překvapilo, když po prezidentovi Klausovi nikdo nevisel a nekontroloval očima matematické operace nebo pětiminutovky?
Já vím, to by už bylo zády, chudáci děti a mě ted´podezříváte z anarchie.
No jasně, ještě Visáči, to bude nějaká zapeklitá asociace nebo co. Pak taktéž dětem zavěšuji houpačky. Houpačka asociuje "Jednou jsi dole, jednou nahoře" a zlepšuje koncentraci, navozuje povznášející náladu.
Na šňůře mi visí plno prádla, na čemž závisí, zda budeme mít co na sebe, nyní schne dobře, když člověk vychytá období mezibouřkové.
Pídila jsem se tedy po těch prezidentech jednou a byli v tom obraze v depozitáři, celý zástup se jich tam za sklo vešel a se tísnil: Klaus, Havel, Husák, Svoboda, Novotný, ale již bez Zápotockého a Gottwalda. Možná, že v onom časovém období došlo k výměně rámu, snad ho holomci dokonce netrefili houbou o přestávce...?! Zřejmě i před tělocvikem, s visy souvisí také shyby, ručkování střídnoruč a souruč, šplhání... Toliko Tyrš...
Kdoví, co si tam, natěsnáni, vypráví ? Určitě každý vyzdvihuje svoje funkční období, vymýšlí prezidentské a mezinárodní vtipy a přemýšlejí, sázejí se, kdo to nyní vyhraje a proč jsou, tam kde jsou a neradí tomu nynějšímu... Také koho by jako pustili z dětí na záchod či koho z vězení a koho ne, tak se dohadujou, slušně se překřikujou, jasno v tom nemají.
Jak tak chodím do sklenářství, to víte, tři kluci, mám co zasklívat, všimla jsem si, že tam ty prezidenty měli také, prý to je dnes bezvadný obchodní artikl, nikde už nejsou moc k sehnání !!!
