Když bylo Jasmíně osmnáct, odebrali se celá rodina neprodleně i většina čechů na západ, konkrétně do Paříže. Paříží křižovaly autousy československé, polské, východoněmecké. Objevovali takřka Ameriku, tak neuvěřitelné vše bylo...
Možná měli i nějaký haptický deficit, sahali na památky, výlohy, zboží, žebračku, nasávali vůně a chovali se snad také bláhově... Svět, tedy jejich střední Evropa se dávala zase do pohybu, poprvé od druhé světové vojny, pili a pili svobodu právě propuknuvší a možná srovnatelnou. Jas tedy pila svobodu i dospělost zároveň. Zase odjížděly tanky a nastala všeobecná euforie. Zároveň rodině na cestu vnutila svého přítele.
Pluli svorně turisté východu Seinou na parníku, prolezli kde který chrám, nalili do sebe a na sebe všechno "z dovozu" a na mostě se zaparkovali na dvě a půl hodiny. Na oživlé řece korzovali cestovatelé a bubnovali tam v kruhu černoši. Byli očividně v transu, studenti a tuláci s nimi.Tuzexové paběrky byly v té dálce obzvláště směšný...
Seděli tam v kruhu, každý večer, tři anebo čtyři, občas pět a monotónní údery se nesly po proudu i proti proudu. Jas si vzpomněla na mučitele hudby, Ričrda, který v nich pohřbil každou činorodost svými přednáškami o naprostém hudebním diletantismu, sám se ovšem při hodině hudebně neprojevil nikdy, jen vykládal nasucho, tvrdilo se o něm, že má jakousi kapelu. Byl však viděn na technopárty, kde syntetické a rytmické pasáže navozovaly podobný trans, podobný až totožný tomuto černošskému. O přehrávkách na piano jí přerušil a chtěl, aby zahrála "prší prší", nebot´, víc jak tvrdil, učitelka stejně nepotřebuje. Jas doufala, že ho brzy vymění, jelikož měl, jak sám pravil, na víc.
Uondáni u oblouku vítězství potkali Chiraca s ochrankou a také Luke Perryho, náhodného serfaře z USA. Kolem každého houf obdivovatelů...
Pařížští šamani však na potlesk nečekali, zcela barbarsky seděli zeširoka a nekontrolovatelně a nešlo se od nich zkrátka jen tak odtrhnout. Sestřenka Malvína zatím zkoušela kdesi v Čechách holotropní dýchání. Koukali s otevřenou pusou, Jas sice znala Kubánce a jejich proslulé kožené pomeranče, vědělo se o nich, že polévku zajídají makovými buchtami v závodní jídelně závodu Tiba, ale takhle tedy nebubnovali ani náhodou! Trans navozovala spíše televize...
Systém je řeka, řeka strhávající tě do neznámých a často nechtěných vod.
Doopravdy uviděla konečně i Monu Lisu, také měla tak rozpuštěné vlasy, babička jí vždy říkávala, "Ty jsi Rozára a Móna Líza," nikdy si nebyla jistá, jak je to myšleno, zda to je dobře či nikoliv, ale že tam stálo tolika Japonců, před vitrínkou ze skla a ochranka navrch, usoudila na variantu pozitivní a vlasy odmítala i nadále spínat.
Černoši magičtí uváděli všechny v trans, bicí dokáží mnohé, prý rytmus rychlejší tepu srdce člověka stimuluje, pomalejší naopak zpomaluje a uklidňuje. Přes den běhali s deštníky na hlavách a prodávali pod Eiffelovkou pohledy, večer vybubnovávali, pravdou bylo, že nepotkali jediného potkana, zřemě suplovali trochu u Seiny Krysaře.
Futurismus, Champs- Elysses, Monmartre a kulturní šok, z něhož nebylo zkrátka důstojného úniku, rovnal se snad jedině babiččině nadšení z prvního frit´áku. Přítel komentoval ceny všeho, no ano, vše bylo poněkud vesmírné. Byli civilizováni a socializováni a frustrováni.
S muzikály se roztrh sice pytel, ale se školou jezdili spíše na operu. Ričrd nakonec odešel za lepším, určitě mohl učit jakýkoliv předmět, nebot´na hudbu ho byla vyložená škoda. Acid house navozoval těžko definovatelný pocit odosobnění, izolace a rozteče.
Mnozí na mostě tančili, bylo po oponě železný a Rusové vylézali na Debrnném ze zemljanek, aby po dvaadvaceti letech okopace zahlédli rodný východ solnyška. Matka pak měsíc poslouchala Piaf, otec kouřil doutníky a Jas začala konečně svobodně bez přítele a zcela živelně a diletantsky zpívat a hrát na housle v kapele.
