Učitele si sám člověk vybírá...

Anebo přinejmenším každý vstřebává  podněty různě od mnohých osob. Nemusí se jednat pouze o učitele v jednom slova smyslu. Jsou to zkrátka lidé, kteří mají co předat...

Zjistila jsem, že učitele si podvědomě sama vybírám, přinejmenším vnímám lépe osoby, u nichž si jsem vědoma, že se mohu něco přínosného dozvědět. Spíše záleží, zda ten, na koho jsme napojeni nám předává to co, potřebujeme, závisí na tom, jak vnímáme. Vnímat můžeme  i stejné věci dost odlišně, když nám dvě osoby předávají stejné informace tak pokaždé to zpracujeme jinak. Nebo zapamatujeme . Učitelem může být samozřejmě kamarád a naprosto jednoznačně kniha. Kdesi jsem četla, že čtení knih zemřelých autorů je dokonce vlastně takový "rozhovor s mrtvými"  v tom případě jsem možná přeborník.

Na škole na mne udělalo dojem hned několik osob z nejrůznějších příčin: Dějepisářku jsem přímo hltala, měla totiž veliké oči navrch hlavy v brýlích, učitelku literatury, která stála s hedvábným šátkem pravidelně přímo přede mnou face to face sice o poznání méně, ale netuším, zda to bylo kvůli mým dobrým slohům anebo spíše kvůli časté absenci mého sešitu na pracovní desce. Ale zdálo se mi, že mluvila nejvíc ke mně, velmi naléhavě a těžím z ní v podstatě dodnes. Asi mi spíš mluvila do duše. Doporučila bezpočet dříve cenzurovaných knih, o kterých se dnes opět tolik nemluví. Pak hudebka, kde jsme se u každého druhého hudebního skladatele dozvěděli, jak byl nesmírně lidský, až nejednou nám z toho zvlhlo oko...

A také jsem si vybrala učitele a učitelky zpěvu a hry na kytaru, od každého jsem skládala tu svoji mozaiku doplněnou hojným poslechem doporučovaných alb... Dalším úkazem byli učitelé, kteří upoutali z dočista jiného důvodu, například když často používali některá slova, například "ve své podstatě"  anebo používali zaklínací formulku :" Za našimi branami na vaše místo čeká celá řada dalších, my nejsme žádný zaopatřovací ústav..." Avšak pak hrozilo, že člověku uvízne právě jen toliko, co je takové příznačné až značkové, řekla bych. Naopak vím, že některým jsem se i vyloženě schovávala za zády ostatních a o jiných se mi zdály leta, lidi, leta, ty nejhrůznější až hororové sny.

Podvědomě si své učitele vybíráme podle toho, jak na nás působí, jak moc nám jsou podobní...Také v situaci která nás zrovna přepadla. Anebo jak se říká rovný k rovnému, podobný k podobnému... Ve své podstatě to je velmi zajímavé, protože ve vašem okolí vás zaujme stoprocentně určitě někdo jiný něčím, čeho si zase nevšimneme my...Té podoby třeba si všímat, občas to je přímo fyzikální fenomén.

Snad to souvisí též s vnímáním autorit, podvědomě člověk tuší, zda tu kterou autoritu uznává či nikoliv, zda je  mu vnucená, vlichocená, či zda je, a to bych řekla, že je nejcennější, při-ro-ze-ná a přináší nám tudíž radost z předaného a naučeného! 

Nakonec cosi nás mohou naučit i děti, které mají kolikrát více jasno a řeknou přímo, co si o daném problému myslí, a to naprosto bez skrupulí....  Ale konečně- nazavrhujme ani opilce,  tuhle jeden s kapesníkem a čtveráckými uzlíky na hlavě a kravatou přes paži jal se u baru zpívat: "Již vzhůru psanci této země, již vzhůru všichni jež hlad zhnět, teď duní právo v jícnu temně a výbuch zazní naposled... "A to poté, co spořádal notný talíř noků.

Někdy však učitel musí před žactvem přímo uprchnout, podobně jako velký Jan Amos přes Růžový palouček, anebo ho upálí na hranici  inkvizice jako Giordana Bruna, protože nepoznala, že je učitelem, či dokonce vyhlásí, že je Relegatus Bohemia, dále již jen (RB), vypovězen z Čechie, z Česka ale nejradši snad z Čech. V tom by mohl být podstatný rozdíl, z Čech se utíká těžce, kdežto z Čechie to pak může jít  celkem snadno.