Jarní pokoušení...

Tak opadly ledy a kabáty všichni skryli na dna skříní. V podstatě oteplení, které přišlo, zahřálo aspoň některé na duši... Všichni začali náhle plést, háčkovat a zajímat se o zahrádky. Také o seriály vesměs s bizarními názvy. 

Cudety si žily tím  svým pomalým provinčním životem, zástup tváří těkal sem a tam, pospíchaje kamsi. V okolí to bylo  vlastně úplně stejné, trubičkáři dokonce zakázali ohlášené shromáždění, jinde byly prázdniny. 

Vilma měla čtyři týdny horečku, vždy, když už myslela, že ustala, vrátila se s novou silou a potácela se tak na hranici snění. Stačilo vytáhnout kapesník a už jí ve společnosti podezírali, že trpí chřipkou. Do rodiny přibyl malý člen, pískomíle.

Na retro kanálu pouštěli Kohouta, předtím, ještě než konvertoval z rudé. Asi jim to přišlo výmluvné anebo si ho chtěli přivlastnit. Nevěděla si rady s jedním hnědavým psychopatem. Měla převrácené hodiny, dobové hodnoty, v noci nespala, aby naopak ve dne mžourala na svět..."Hefni toho debila! " Byl rozkaz na něčího zpovykaného mobila. Karel přísně kontroloval pejskaře, jestli pytlíkují.

Na televizii běžela reklama "Co nového v Mlátičkově." Mohla si směle odpovědět: "Nic nového pod sluncem..."

Přátelé jak se to vezme, sdíleli náhle prapodivé příspěvky z youtube na první pohled absurdní, hemžící se mystifikacemi o známých politicích a osobnostech. Většinou to ale byli jedinci, u nichž doma neviděla knížku...Jejich hrdinové byli lidé, jež by snad i zasloužili mít pavouka na monitoru. Potkala předobraz svého já, byla okouzlena. Začala s podezřelou aktivitou.

Řekni: "Jarče zraje rajče!" Dozvěděla se hned po ránu. A apatický apatit dozrál hned potom červeně. 

Žili býli děd i bábka 

žíli býli

pak to búchlo 

v Černobýlu  óni býli...

Bodejtˇ, všichni jsou už v Mexiku!

Zjistila, že spolehlivější je starší generace, její vrstevníci žili tady a ted´ a zastávali příliš pro ně až příliš důležité posty, než aby si něčeho podezřelého "všimli." Všimli si sice pak, ale pravili, že se jich nic nedotýká, mají se bezva. Jsou nevěřící nedůvěřující?

Chlapci už zase šli na fyzkultúru, trhla sebou a ledabyle přehlédla  jejich značkové dresy. Řešili právě příhodně: "Viděls včera bořiče mýtů?" "No jo..." " Tý vole já nechápu, jak je možný nerozpojit do sebe dvě zaklesnutý bible, to ani za boha nerozpojíš!" "Jako jak?" "Mno, jako stránkama proti sobě!"  "Vy jste sacharidi!"

Zatímco byl skript na této stránce zaneprázdněn, české hospodství stalo se pomalu vymizelým řemeslem a zbývala otázka, čím se člověk utěší v bezčasí právě nastolovaném. Svoboda médiím, stránka, přes noc záhadně zmizela. Mohly být děti politických věznu apolitičtí?

Šla na míting a vytáhla dvě věty z kabelky a dozvěděla se,co je to schopnost kongruence v rámci teorie... Lidé zpodivněli a začali mít výčitky z euforie.

Situace dala se přirovnat k písni ptačí nářečí: Různí ptáci na sebe nadávali, odlétavci haněli noční sovy a na hradě úpěl v kleci narostlý slavík, zobaje ležérně z nabízené ruky.

Country rádio hrálo Karavanu mraků, počasí bylo pěkné, teplé. Ochota naslouchat okolí nebyla tolik rozšířena... Všichni byli právě naplněni ezoterikou a vesmírem, jazzem a zahrádkařením, hlavně míčový masovým sportem. Zkrátka svět byl příliš very busy... Okázale zaměstnány byly i děti. A kluci se přeli, jestli měli pravdu Bořiči, když tvrdili, že není možno rozdělit dvě do sebe stránkami zakousnuté "bichle". Asi bude příště nějaký pokus, pomyslela si. Zbytek úsměvu jí dozníval ve tvářích.