Pošťácké blues... /Fejeton
Mám poštu v oblibě, proto jí využívám často: Posílám dopisy obyčejné, úřední, i s balíky, v kterých posílám knihy tam také vystojím měsíčně dokonce několik důlků.
Proto jsem ve čtvrtek, hned po návštěvě dětského střediska s očkováním proti již dnes vzácné dětské nemoci vyrazila poslat dopis úřední. V 16 hodin jsem tak stanula na prahu pošty a brala za kliku, vzorně a s napařeným respirátorem příslušné třídy, připravena dodržovat odstup diskrétní i požadovaný panický rozestup od potencionálně nakažených zákazníků pošty, naladěna na vytváření důlku.
Marně jsem lomcovala klikou, pošta mi své útroby neposkytla. Zadívala jsem se na druhý chodník, kde v místech, kde kdysi stávala synagoga, postávala fronta na zmrzlinu, zhruba padesát metrů dlouhá. Dobrůtku točenou si podle mne dnes dychtil koupit každý, koho jako mne zklamala pošta. Výjev připomínal osmdesátá léta dvacátého století, kdy občané postávali před Tuzexem.
Napřímila jsem se na chvíli a omluvila v duchu poštu s tím, že jsem asi neuchopila správně otevírací dobu instituce. Chybu jsem hledala na své straně. Protože na dveřích nebyla žádná cedule, což jsem hned za tepla na okolních vstupech dveřích ohledávala, usoudila jsem, že jsem zde pro dnešek zkrátka pozdě.
"Ceduli jistě nedali, protože kvůli dešti by musela být zatavená ve folii a to je lesklý povrch, čili jak by každý příchozí na ní hmátl, tak by se mohl nehezky nakazit čínomorem." Jsem si řekla ještě sama pro sebe a uspokojena vysvětlením šla do auta. Pravda, parkoviště u pošty bylo podivně prázdné ale jak se nakonec ukázalo, zas taková výhra to nebyla...
Další den jsem již na poštu neměla čas jet, a tak jsem tiskopis vložila do obálky, opatřila těžce sehnanou známkou na dopisy /matka mi sdělila, že občas ani známku v trafice nemají/ jsem letter vložila do žaludku nejbližší sběrné schránky s uvedeným sběrem dopisů ve 12 hodin každý den.
Víkend proběhl v dobré pohodě a pondělí o půl deváté ráno mi zazvonil telefon. Dopis nedorazil do cíle B, což způsobilo, že mi ze školy posílají téměř dospělého syna, který nemá příslušné potvrzení, že může studovat. Na mé námitky nic nedbali.
Horečně jsem zapřemýšlela, zda nemohu příslušný dokument pořídit znovu, což by znamenalo jet do nemocnice v jiném kraji ve vzdáleném městě, kde bych stála ve frontě s nejistým výsledkem.
Sedla jsem k PC a zjistila, že úřad poštovní ve městě je dnes opět zavřený, a to bez udání důvodu. Zbledla jsem, nebotˇ pošta je jedinou svého druhu v patnáctitisícovém městě, po nedávném sčítání lidu jistě ještě o něco lidnatějším, protože v dobách morových jak známo lid z velkoměst stěhuje se na venkov.
"Žiji na venkově!" Blesklo mi totiž hlavou. Kde není žádná pošta, tak je jistě již venkov...
Rozhodla jsem se najít příslušný telefon na krajské poště a optat se, co že se na té naší poště děje. Zde jsem ovšem narazila na fakt, že nejméně deset oddělení Hradce Králové rovněž má dnes, to jest v pondělí, v jasný úřední den, výluku, tedy zavřeno. Že by obživli Čapkovi skřítci?
Syn mi telefon složil. Zato mi zavolali z ředitelství školy, že bez tiskopisu ho tam vůbec nechtějí. Zpanikařila jsem, nebotˇ jsem si onen dokument ani neoskenovala a ten nyní se nachází ve schránce v tak od civilizace vzdálené kolonii, totiž 100 metrů za opicemi pod místní Zoologickou zahradou.
Ve chvílích, kdy jsem ze zoufalství už už bojovala s představou, že dnes v noci vyloupím onu schránku o můj dopis a přemítala, jaké že náčiní k tomu použiji, mi zavolal učitel, že mu volali z ředitelství a že dopis přišel s poštou. Zaradovala jsem se.
Pošta funguje, ale distančně!
Dita Jarošová
Mámagraf /fejeton
Takže jsem překročila určitou věkovou lajnu abych se poprvé vydala na preventivní prohlídku prsou. První potíž byla najít parkovací místo, nakonec jsme zaparkovaly na dvoře střední školy, kde studuje můj syn. Vzala jsem sebou mámu
Dita Jarošová
Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/
Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .
Dita Jarošová
Burešův Maelström ?
Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...
Dita Jarošová
Archa panenek...
Při rutinní selekci odpadků u kontajnerů mne jasksepatří zasáhly drsné záběry: vzhledem k povinnému sledování dětského pořadu Operace Jau mne šokoval pohled na otevřený kufr plný nahých tělíček panenek útlých těl, tak tenkých
Dita Jarošová
Cucáci
Vždycky jsem si říkala, jak se může poznat, když někdo se nachází ve věkovém období zvaném cucák. Kolem Valentýna mne však potkala zajímavá situace, od letoška jsem o hodně chytřejší, co se týče tohoto pozoruhodného označení...
Dita Jarošová
Selektivní zastrašování.../Glosa/
Máme rozjetou plesovou sezonu, masopustní reje s množstvím známých celebrit. Nastává únor, pro někoho suchý. Jsou ale osobnosti, které se však věnují jiným potřebným záležitostem, v době hrozících konfliktů a svojí tváří zaštítí
Dita Jarošová
Proti umělotině Undergroundem?
Máme zde nový fenomén, který nastolil spousty etických otázek, a to umění versus umělé IQ. Umění totiž tvoří jak známo, drobná nedokonalost, snad autenticita, v jinak dokonalém homogenním díle. Nabízí se otázka: Je kultura
Dita Jarošová
Chlupaté Vánoce
Někde mají suchý únor (spíše chlapi), mne zaujala kupodivu britská výzva Januhairy ženám neholit se. Navíc se mi zdál obludný sen: zdálo se mi, že mám chlupaté podpaždí jako za sosáče. Brr. Leden jako měsíc ženského ochlupení.
Dita Jarošová
Řeč atributů...
Víte to: svatý Petr nosí v ruce jako svůj atribut na obraze klíč, Diskobolos na soše třímá disk, kadeřnictví má ve vývěsním štítě hřeben a nůžky. Zkrátka každá osoba má nějaké poznávací znamení, mají ho i budovy, atomová
Dita Jarošová
Sejdeme se na třešni.../povídka/
Romana s Mirkou byly kamarádky s velkým K,měly společně rády sporty a scházely se uprostřed cesty k sobě na stromě, třešni. Psal se rok 1985, byla spartakiáda. Zatímco Romana se bez obtíží na džezgymnastice, kam spolu chodily
Dita Jarošová
Láska v modlitebně, svéráz chrámovníků v Čechách /povídka/
Každý prostor mívá správce, klíčníka, vrátného. Pana důležitého- chcete-li. Modlitebna v Chroustníkově měla sice samozvaného, o to však srdečnějšího vedoucího, Jirku. Láska vládnul pedanticky až by se zdálo autokraticky. Ale zvyk
Dita Jarošová
Báň vědění... /povídka/
Existují hmyzí společnosti, které pracují taktéž s papírem a je- li ho někde mnoho, či když nahromadí velké množství, jedná se o báň. Společenství nájemníků v Karlíně nemělo ku shromažďování papyrusů žádného pochopení, družstvo
Dita Jarošová
Nevyvěšujte v noci šedivé prádlo!
Dospěla jsem k pozoruhodnému závěru: z prádla, jež vám přes noc nejjistěji zmizí z prádelní šnůry, vsadte svoje boty, že nejspíše to budou nevinné šedavé kousky textilií. Dělala jsem si svoji soukromou anketu, ze které vyplynulo,
Dita Jarošová
Slovenský úkrok zpět
Sousedé mají po volbách, které nedopadly zrovna nejlépe, spousta kontroverzních událostí a figur naznačuje, že poskočili směrem k Maďarsku a jeho modelu. Opravdu mají obdivuhodnou paní prezidentku, což nám mohlo jít i za příklad
Dita Jarošová
Obávaná východní kultura...
Na východ od našich hranic se nachází mnoho kultur a některé jsou nám nepochopitelné.S některými se srovnat můžeme, ale s jinými se nelze ztotožnit, hlavně proto, že ženy jsou v tomto světě, říši šikanovány a nemají větších práv.
Dita Jarošová
Trocha k teroru dneška
Dnes byly tyto zlé události namátkou v Louvre, také ve Varšavě čelili hrozbě pumového nebezpečí. Bohužel terorismus se nyní opět vyskytuje stále častěji. Kromě eko terorismu který také představuje jistý problém se tato forma
Dita Jarošová
Král vysílá do boje?
Nemohu si pomoci, nynější situace, hlavně co se dění v médiích týče, mi připomíná dětskou hru" Král vysílá do boje." Jistě ji znáte, dvě skupiny se drží za ruce a hlava, tedy král vyšle do boje borce, který se snaží
Dita Jarošová
Mrtví živí /povídka/
Pavlínu měl každý rád, byla ve škole hvězdou, jezdila na kole a vyhlížela jako podnikatelka paní Monika, jen světlé vlasy nosila v copu. Právě vstoupila do třídy, když se dva kluci fackovali. "Sednout, hned se na vás mrknu..."
Dita Jarošová
Barbaři a bary...
Náš národní nápoj je každému i ve světě znám. Všichni tušíme, že hrubá síla okupantů v sobě nese stopy barbarství, a to i historicky, proto jejich nápojem bývá jiný drink. Pod vlivem těchto nápojů pak osazenstvo reaguje následně
Dita Jarošová
Nebezpečné pochody ..
Na dnešní den připadá vzpomínka pochodu či spíše procesí, projevu M.L.Kinga... Pochody směřující na nejrůznější hlavní města přitom často stála u zrodu historie, ať již u její přeměny k jistému pokroku anebo směřující k diktatuře.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 561
- Celková karma 11,54
- Průměrná čtenost 386x
"Jsem, kdo jsem... "https://uloz.to/file/snlsnxnUdh7g/dj-eseje-pdf
Chtěla bych zde podpořit všeobecné vnímání života kol kolem a inspirovat svými nápady... Jak se zdá, tepe to tu celkem slušně!
http://www.ditka-pete.webnode.cz
https://uloz.to/file/snlsnxnUdh7g/dj-eseje-pdf