Jsme svědky zajímavých a velkolepých událostí, třeba nedávno o posledním svátku minulo veliké výročí sametové revoluce. Lidé měli obrovskou radost myslím nejen ze samotného státního svátku, které bylo ve znamení volna, ale toho, že můžeme důstojně vzpomenout masakru na Národní třídě.
Článek jedna je součástí evropského parlamentu a Rady, nikoli jen článek 66 je třeba zmínit- o důstojnosti úřadu člověka, který vykonává diplomatickou funkci a již i ve světě tuší, že náš představitel důstojnosti pozbývá, nevím, zda jeho poradci to v zápalu své práce a workoholismu vidí?
Tam, v roce 1989 šlo o lidskou důstojnost, tedy o její pošlapávání tím, že bezbranní studenti s květinami v ruce byli střetnuti s arogantní mocí Stb, která neměla jiných pák a dialogu než násilí.
Důstojně vzpomenuvší nemají důvodu svůj příchod jakkoliv tajit a usmívají se. Akt, který však důstojný není, všichni bezpečně poznáme! A to nejen díky pověstnému Bajkalskému ledu, na němž připlula nynější vláda v demisi... Každý není prorokem a básníkem, i když by si to přál.
Co není důstojné? Zejména pokrytectví. Přeberme si, komu například můžeme jeho pietu věřit, komu ani náhodou... Arogance, vulgarismus, lež se staly normou.
Co považuji za důstojné? Čestnost, pravdivost, schopnost sebereflexe- člověk ví, kdy odejít z úřadu anebo zvážit svou účast, tam, kde není vítán či kde nemá čisté svědomí. .
Vznešenost považuji za důležitou součást důstojnosti, rovněž schopnost rozlišit sváteční od všedního. Hraje se nyní o hodně, o směřování, vzory nastávajícím generacím. Immanuel Kant by mrkal.
Napadá mi zde ještě v této souvislosti naše městská postavička s názvem Teplákovej Rambo. Vyznačuje se onen pán totiž hlavě tím, že již od roku devadesát nevzal na sebe jiné kalhoty než tepláky. Zatímco v devadesátkách a i později byl veřejně považován za komického, dnes zapadá do všeobecné normy. Tepláky nosí i ženy. Může to být i tím vycházkovým prezidentovým oblekem? Příklady táhnou!
Ačkoliv nějak nechápu "pietní akt", kterému zlí jazykové zaměnili hned v úvodu měkké za tvrdé y a odehrával se nedávno na hrobě Máchy, byl zřejmě spíše výkřikem po době romantismu, kdy si lidé ještě důstojnost uměli jaksepatří užít.
Také si vzpomínám, že společenský historický oblek doby obrození zvaný čabraka měl na sobě často frontman skupiny Ztohoven Filip Crhák. Ten módě a důstojnosti coby výtvarník velmi rozuměl, našemu čelnému představiteli již před lety přisoudil socialistický spodek, totiž červené trenýrky, které jsou dnes již obecně vžitým symbolem doby.
Všímejme si projevů lidskosti a lidské důstojnosti a usilujme o její zachování, napříč společností! Důstojnost je mimo jiné zárukou a nositelem kultury a kulturnosti.