Vilmin mikrosvět...

Žlutozelený prášek pokryl Vilmě vlasy i obličej. Ačkoliv svítilo slunce, neproniknutelný mrak poprášil všechny kolem, žlutozelená mlha se nechtěla rozplynout a navíc jí téměř okamžitě začaly pálit oči. Letadlo už bylo ale pryč. "Pacholci!" Zakřičela paní napravo a dodala: "Tak Jožin dneska končíme, balíme to, to je tenhle týden už potřetí!"

Vilma už stejně přestala, ještě, že měla v pet láhvi zbytek vody, kterou si tedˇ rychle spláchla obličej. Takhle si tedy brigádu nepředstavovala. Na protrhávání jabloní ovšem neviděla nic nečekaného, ani pro ni za ni nebezpečného, naopak, banální práce na zdravém venkovském vzduchu a aspoň se opálím do plavek, napadlo ji, když rtuť teploměru vykoukla nad dvacet pět stupňů.

Autobus se coural od zastávky k zastávce v pomalém reggae rytmu, senioři v něm se předháněli ve vtípcích a vyprávěli si veselé příhody z minulého století.

"Na další zastávce si vyskočí pan Plovajko!" Drkla do souseda paní v příhodných gumákách a v tmavém svetru, jako by se nemohla dočkat, až vypadne. "Zítra se těšte, budeme česat višně" dodala a pan Plovajko důležitě pravil: "A ne abyste padali z višně, svěřili nám dokonce žebříky!" Autobus se zachvěl chechotem, pan vedoucí vrátil všem mobily z košíku.

Vilma se těší domů do sprchy, ještě, že ten courák staví skoro u domu, stačí si pomyslet a je ráda, že nikoho nepotkala takhle zbarvená...

Zato druhý den je veselo hned zkraje: Paní Červenková omdlévá nad včerejšími televizními zprávami a zamyšleně končí svůj hororový monolog: "Ale nejvíc, nejvíc se bojim toho ajdsu, paní Vosičková!" Maturantky se chechotem omotávají kol stromů olepených tmavou pryskyřicí...Shodou okolností ony jsou z obliga, testování jim zařídila před nedávnem škola. 

Celkem pěkný kluk na ně dnes zase vyjeveně zíral. Kája ho zná, Vil byl jen povědomý. A Kája vypráví: "Měl holku, ale ta se na něj vyprdla, tak se nechal ze žalu vyholit, předtím byl na metalistu". Vilma už najednou ví, jednou spolu mluvili v baru, mimochodem, povedená akce, blesklo jí hlavou. 

Z jedné krásné vernisáže si nesla růži, kterou jí v baru ukousl ten otrapa Marek, potom ji ovšem ještě ke všemu sežvýkal předpisově jako tur domácí, až z ní zbyla pouze dlouhá stopka. Měla vztek a i kdyby jí zítra donesl někdo celý pugét, tak se to nespraví... Pak si chvilku povídala s tím milým klukem, co je dnes sledoval.

 Puget bude a najednou věděla, že nejen jeden, ale celé tucty růží, ba celé květinářství to bude, snad věděla co dělá, když přijala nabídku práce v obchodě s květinami. Bude prostě vázat květy pro hroby a pro milenky, rozhodla se.