Za nic na světě... Sama mám například také několik kousků, třeba taky proto, že mám menší děti a zde je určitá přítomnost kýče přímo žádoucí, ne-li přímo nutná. Připomínám, že to nejsou holčičky, na nichž se v tomto směru strhla přímo obchodní lavina a smršť přeslazených líbivých hraček!
Přiznám se ke kafemlejnku od vietnamců, je funkční, má jen lehce křivé šuplátko. Pak mám několik zápichů do květináče ve tvaru strašáka do zelí, hrací a kdysi svítící gondolu po babičce, ale v pokojíku dětí bych musela vytvořit systematický abecední popis podle barev, až tak bych se tam mohla s výčtem vyřádit.
Moje druhá babička jich příliš nevlastní, přesto se neubrání sledování TV šlágru, dokonce nemá ani nejoblíbenější český babičkovský kýč, hnedle po trpaslících, jistěže znáte ony porculánové jeleny...
Trpaslíci jsou jev či zjev mimořádně rozšířený, znám několik zahrádek, kde se nachází přímo celá panoptika či "svatyně", jak komu libo. Jedni sousedé měli většího sádrového, jelikož neznám jeho jméno, jistě mu nějaké jméno dali, já bych mu říkala Ludvíček, protože to byl nalezenec, jednou se prořekli, že ho splašili na smetišti.
Takže Ludvíka dlouho před vznikem slavného večerníčku s Krysáky úplně dle jejich vzoru poopravili, natřeli a slavnostně vystavili před chaloupku. Chaloupku říkám proto, že před ní se tyčil obrovský tyčkový dvoumetrový plot, za ním stavba vypadá až do dneška ztraceně. Protože tak vzácný úkaz se nevyskytoval ani sto metrů nad ani pod chalupou, měli o Ludvíčka zcela oprávněný strach, proto zvýšili asi o čtrnáct dní později ten plot.
Nedal ovšem spát známému vesnickému vtipálkovi, říkejme mu třeba Éda. Při zcela kýčovitém východu slunce Eda vedl svoji proradnou partu vraceje se z blízkého restauračního zařízení a nestřízliv ztěžka přelezl plot a vrhl se na ubohého trpaslíka. Co však skryla barva, mohl nyní Eda zjistit...
Trpaslík nebyl porcelánový, ale litinový! Byl s námahou přehozen přes plot a proti své vůli vysazen uprostřed brambořiště jiného souseda, který právě spal a a měl tak vroubek u Edy a jeho party.
"Trpaslík, nedosáhne na majzlík!" Kdo by ráno toto vyslovil, možná by bylo i po něm. Vesnice po ránu ožila rozčilenými hloučky, rozlítil se bramborář, ale i Hodan, majitel Ludvíka nebyl zcela při smyslech. Eda mezitím spal po té noční makačce.
Od té doby jsme si trpaslíka příliš neužili, vždy s odjezdem do krajského města je odklizen, zajištěn a zamčen do garáže. Plot byl navíc obehnán zevnitř pogumovanou folií, z čehož vyplývá, že více již u něho meditovat nemůžeme...