Na oltář vlasti...

"Tak jsem zas suplovala na oltář vlasti!" Říkávala kdysi zpěvavým sopránem kolegyně v práci a myslela tím, že pracovala bez nároku na honorář. Nazývala to ale tak vznešeně! Asi aby to příliš "nebolelo"...

Nedostala sice zaplaceno za přesčas, ale co by neučinila pro vlast, né? Zřejmě to byla tehdejší afirmace.

Od té doby, co jistá ves učinila z oné školy posilovnu a cvičiště pro psy, už ovšem onu větu neslýchám. Člověk může ale obětovat mnohé, jak pro vlast, tak i v obecné rovině.

V pátek minulý týden jsem povzbuzovala svého nejmladšího, Lukáše, ve školce, aby si byl jistější: "Teď jsi opravdový předškolák, musíš paní učitelce pomáhat!" Jeho odpověď mne a celou rodinu nadlouho pobavila: "Dyť já vím, mám přžidělenýho Honzíka a musím ho i obvuíkat!" Pravil afektovaným sopránem a já si sedla mezi kabátky a bundičky...

Jakožto "benjamínek" v domovině většině úkolů ještě "nedorostl", jsou totiž doménou jeho bratří. Byla jsem ráda, že pomáhá, i když z jeho hlasu bylo znát, že činí jistou oběť.

Teď mě vlastně napadá, že mateřství do této kategorie spadá také, pokud netrváme na krásném výrazu "mateřská dovolená", je to období, kdy se člověk snaží pečovat co nejlépe o své děti, jistě si též mnoho odříká!

Aby člověk, malá čárečka v krajině a světoobčan, mohl žít a zařadit se do společnosti, musí nutně podstoupit oběti. Ona může být i jakousi formou daru.

Třeba když si muž udobřuje ženu žehličkou, tedy květinou. Zde milovaná obdrží dar, aby se jaksi uklidnila!

Kdo ale obětuje příliš, musí si být vědom toho, že ukazuje svoji slabost a tím i zneužitelnost,

Může mít obětˇ podobu rezignace? Prostě se obětovat, rezignovat na vlastní činy a nápady, ponižovat se a důsledkem toho být obětí? Tím se zabývá odvětví kriminalistiky, tzv. "viktimologie". Společný jmenovatel oběti bývá neúměrný strach, strach, který narůstá. Proto se nebojme a strach neukazujme za nic na světě!

Dobrým příkladem nám mohou být šachisté, s výrazem pokerového hráče obětují figurky a jsou i o několik tahů napřed než spoluhráč...

Podíváme-li se na "obětismus" mikroskopicky, včera děti ve třídě vyslechly historku o jistém žákovi, který daroval před lety na "oltář vlasti" kapku krve na společné pozorování v optickém přístroji. Ku konci vyučovací hodiny se přihlásil hoch z poslední lavice, který se rozhodl obětovat své sperma na oltář vlasti, až mu bude patnáct! Někteří jak vidno, jsou připraveni obětovat mnohé...