Rituální realita...

Tetování se stalo fenoménem dneška, modrá kůže, tetování jako vzkazy na "zdi". Bez rozdílu věku dnes na pláži potkáte ve větší míře tetingem okrášlené jedince. I když důvody onoho staronového rituálu mohou být různé,...

Tak různé, jako jsou různí lidé. Přitom nejde jen o ojedinělou oblibu, některá tetováž má navozovat pocit, či dojem, že někam patříte! Směřování někam, dodání výrazu, občas i naznačení hierarchie. Jedinec samozřejmě původně chtěl vyjíti z davu, ovšem dnes, spíše už patří k většině. Proto také někdy sklouzne ke kýči, pokud chce být jen potetován. Záleží prostě, co si od onoho rituálu slibuje. 

Dříve byly v oblibě u žen růže a srdce, u mužů mořské panny, líbivé dívčí obličeje, kotvy a samozřejmě nestárnoucí Sandokán, letos už jsem spatřila dvě provedení.  

Dávno neplatí, že by kresby na těle byly jen a pouze modré, mohou být i černo rudé,... Ženy nechtějí být pozadu, od pouhého ornamentu se pustily do kresby celých těl, potkala jsem mladou maminku, co měla po sobě natetované nožky děcka, jiná ručky. Mezi tím samozřejmě ještě stihla několik zvířátek a jmen. Pro jejich blaho doufám, že šlo pouze o hennu... 

Zajímavá jsou zvířátka: třeba mazlíčci, lidé si dají obrázek svého psa. Dále nejrůznější plazové- hadi, ještěrky, krokodýlové.  Želvy, delfíni na rameni, kočky, motýli, tygr, lev. Dvě vlaštovky nesoucí znak nezávislosti. Časté na mužích je vyobrazení orla. Samozřejmě každá národnost má svoje, ital si klidně kolem kotníku dá napsat "Iuventus Turín", ale čech na koupálku, aby bylo jasno i na druhé straně obřího bazénu má přes celá záda nápis:" Superman"!    

V dnešní době emotikonů pak vítězí jednoduchost, zkratka. Letos jsem zaznamenala mnoho pěticípých hvězd, kříže, iniciály, jména, nápisy. Vracíme se k jednoduchému postupu dorozumívání a  vizuální umění na nás působí rychle. Projdi se po pláži a máš jasno, s kým by ses chtěl seznámit, koho se raději leknout.

Někdy mám pocit, že my, civilizovaní, my vzdělaní, jenž si na tom zakládáme, jsme posedlí tímto rituálem hrajícím si na divochy, snad jsou v tom určité touhy vrátit se do lůna přírody, možná i do věku pohanského. Sama kresba vám pak, při pobytu pod stany a  borovicemi s tím vším  primitivním stolováním venku úplně navodí ten dojem, že jste účastni jakéhosi kmenového života! 

Tetování prohlašuje mnohé o svém nositeli, charakterizuje, dotváří. Také může být pravdou, že pracuje s tělem, upozorní na vydařenější část, tu zase něco zamaskuje,,,Tělo jako takové je spíše sochařským dílem.

Letos jsem se lekla právě orla, kolem tedy mraky piercingu nebo ostnatý drát obmotaný kolem těla. Také kresby někdy celého těla se nehezky slinou, vlivem opálení pak zdálky vypadají jako fleky. Také podivně vyhlíželo tetování, které kopírovalo vlásečnice rudě a tepny modře, to bylo opravdu naturalistické, ale abych jen nekritizovala...

Zajímavou kapitolou jsou pak kresby jako šperky- náhrdelníky, náramky rukou, nohou, a to jak široké, tak též uzounké. Muži pak mají na hrudích i celé mapy, asi netrpělivě učí své milé, jak v nich číst...

Animáče- obliba různých Hallo Kitty, Mickey mousů, anjelíků rozkochaných...Mé děti také byly ulítlé na takovém tom žvejkačkovém tetování,  a za sosáče, když vůbec nebylo k sehnání, oblepili jsme z tetovací nouze bratránka alespoň etiketami od piva. Otcův bratranec měl pak přiléhavou přezdívku " Cartolino", neboli pohlednice, neboť bydlel v terstském přístavu a byl jedna kresba přes druhou, prostě- jedna radost.

Jak je přetěžké zírat na tu lidskou galerii vůkol, divím se, že mne někdo nepraštil klackem, neumíte si ani představit, jak těžké může být občas rozeznat útvar! Někdy se mi to úplně ani nepodařilo, to přiznám bez mučení. Brýle nosím zatím jen sluneční.

Zaujala mne paní, která se nechala potetovat po smrti manžela v 65 letech, takové neurčité hieroglyfy, to bylo silné kafe. Občas tento rituál podstoupí dvojice, místo zamknutých zámečků na mostech si dají udělat půl a půl kérky a to je svazuje, že paří k sobě.  

Květiny- leknín, spirály, růže a kosatce, to vše najdete na dívkách. Další extrémy pak byly spermie, s vajíčky, měla na pravoboku jedna matka obdařená třemi ratolestmi okolo, takže ten její rituál byl absolutně vydařený.

Hlavně když to není nějak fanaticky myšleno, tato "umělecká" metoda byla za druhé světové války zneužita. Uvedené aspekty rovněž neukazují celou galerii, jen tu, kterou jsem měla možnost shlédnout za svých pobytů u vody. 

A co máte na kůži vy? Když nad tím tak přemýšlím, snad má tetování na nositele přenést a otisknout na něho onu živelnost a radost, která je jistě přítomná v jeho zobrazeném obrazci.