Znamení berana III.

Temný černý svět se zdál Dannymu za záclonou hotelu Beránek v Kostelci již cizí, ale spatřil partu "jazzmanů" trousících se ospale po náměstí. Měli namíříno na renesanční zámek za neméně černým bratrem. Kdyby byl tušil...

Stáváme se tím, čím se zabýváme a on se nemohl divit, vůbec divit, když toužil hrát na ten svůj jazzovej šofar v tomhle Kostelci a tím se stal jakýmsi Oliverem Twistem. 

Jisto však bylo jen to, že pan dvojitý bratr či spíše otec, jak ho jen nazvat, který dlel tou dobou v archívu, byl pro rodinné návštěvy tohoto druhu velmi zaneprázdněn, až alergik, poradil jim ale nikoliv neškodolibě, aby šli krmit medvědy do hradního příkopu. A Jasmíně řekl jen: "Já se vám slečno divím..." "Protože věřim v nás!" Odsekla. On je jinej než my chcem...? Pomyslela si frázovitě.

Nejprve čekali ve dvou patrech v zeleném bludišti keřů na audieci,  pak ještě chvíli vyčkávali a zevlovali u kašny, ale pak šli nakonec na ty medvědy.

Rubi měl naštěstí pamět´ a historie ho bavila též, a tak nejdůležitější aspekty s haldou nadávek na spasitelova služebníka k tomu, jim podal sám. Hlavně co se týkalo řemesel, to byla jeho parketa..."Prší a prší na protěže, chci zapomenout na otěžě..."

Pankáči z toho všeho chytli hlad a šli do hospody na pivo, cestou Jazzmína stihla ještě návštěvu antikvariátu, který byl prostě úžasný. Černě oděná parta zvíce kůže a stříbra  se podobala velice středověké lůze, snad proto měli od ostatních či přesněji řečeno ostatní od nich odstup

"Bazme kečke kapstu dom" Vypadlo z Váry po mad´arsky, snad, "Podoj kozu, dá ti sýra" Přeložil jim, věděl, že jim to půjde ztuha. "Chtěl bych mít kozí farmu, čarodějko!" Rubin měl farmu s kachnami, proto měl každý večer k večeři vajíčka, střídal různé receptury, aby se mu neznechutily. Opět se tato informace nesměla dostat do civilizovaného nepunkového světa. Pankáč baštící vejce ?!

Sousedky se statku zpravidla zdaleka vyhýbaly, v neděli chodily do kostela k hodnějšímu z bratří.V té době totiž vesničané masově znovuuvěřili v boha. Pro vajíčka však chodili zásadně jen k jejich matce.

Jediný večer, kdy pankáči odjeli na Slovensko, v noci, kdy vylézají kočky na střechy, Rubin Jasmínu konečně svezl na té bájné motorce. Jezdil sám a zatím zásadně v noci, neměl ji přihlášenou. A tak přelízli kočičí hlavy náměstí v Josefově a dál projeli pár vesnicemi. Byl to fofr a konečně měli vlasy vzhůru nohama. 

Jedné události se obávala, ale když to zvládla sekretářka, co by se bála? A tou byl pankerský festival na Výravě. A další za týden v Trutnově, co ovšem neobětovat pro lásku, že?

Ráno kdosi volal a Rubin vztekle mrskl mobil do stěny tak, až se rozbil.Dokonce tam bylo pěkně, nebýt toho věčného deště! Že tam byl jen jeden záchodek, to bylo jedno,  zato viděla obřad čírování, kdy se dva pankáči věnovali svému kadeřnickému umu natolik, sama se styděla, že nevěnuje péči o vlasy takového času! No dobře, několik půllitrů se tam rozmlátilo, ale cožpak řekové z  náhlé radosti nádobí nerozbíjejí? Čertůf punk...

Vyhrála tam miss punk,  snad jako jediná kvůli svému příliš střízlivému stavu, což jí vzápětí došlo a dostala nový visací zámek kolem krku. Jenže Hela jí sdělila, že na motorce jela taky, bratr jí řekl, že je jen jeho další trofej  a ráno přijela pozdě do práce. Rubi bude hrdej pankáč navždy i když připomíná v černém leckoho.

Kdyby někdo mohl vysát Rozkoš, vysál by se až na dno její duše, kde bydlela ve vesnici Rubiho matka a ona by si mohla pustit tu smutnou, smutnou písničku vod Evy Olmerový: "Jsem jak ten klíč, co na dně řeky leží, co když jsem byla malá do řeky mi spad"... Vision day!