Tramp na břehu třetího tisíciletí...

Obvykle jednou za rok hrajeme si s partou na trampy v osadě, už kvůli dětem, je to velká sranda a objevíme spoustu užitečných záležitostí. Minule to byl stan, co se vyhazuje a sám skládá, ten letos byl ale po loňsku mimo provoz.

Heslo dne znělo: " Uděláme, jak to cítíme". Zpravidla nejstarší člen rodiny bývá skeptický, což se opravdu potvrdilo. Čím více se přibližovala hodina odjezdu, bylo to horší a horší. Starostlivé ženy nejprve jen zmínily slovo holínky a již následovala téměř přednáška, proč nebrat dvojí obuv. Otec začínal jako obvykle: " To my na trempu..." Jeho vnuci si zatím připravili spinnery, baterky a mobily, rybářské pruty a spacáky. Synové si myslí cosi o technickém pravěku, světlo světa zkrátka spatřili s wifi a high tech...

Starostlivá babička nadhodila: " Nafukovací matrace jsou taky bezvadný, stáhnu je z půdy..." Otec zaúpěl: " Jaký matrace, jaký karimatky?! A byl oheň na střeše. Každý to cítil jinak, nejvíce se však angažili samozřejmě ti, co nocovat nešli.

Také nejrůznější, a to mě vyloženě štvalo, zaručená proroctví ohledně počasí. Člověk se nervuje dle plánu a pak si ani nezaprší! Přes net a smart googlujou jako o život a stejně tomu neporučí. Ale zaručeně tomu věří každej druhej.

"My spali na seně, největším přepychem byl sušák ve tvaru A, to vy neznáte", obořil se na malé ajtáctvo. Staršina rodu v tom má jasno. Knížky si tentokrát neberu, a to ani ty "zadarmo", co mi chtěli tuhle přibalit v knihkupectví, jak do nich píše ten pán o čem sní a jak se inspiroval architekturou u čápů. 

Babička ještě jde hledat nerezovou termosku, což s díky odmítám. Tábořištěm totiž příhodně protéká lesní potůček... Vzpomenu na spolužačku, (čechoameričanku, která jistě dodnes vzpomíná, jak pili týden vodu z Labe  když hledali naši chalupu, ještě byla doba předmobilová, má totiž ve svém dobrém zvyku překvapovat známé, i když po této příhodě...)

Abych furt neodbočovala, no měli tehdá průjem děsivej. Možná to je taková průprava, člověk nikdy neví, do čeho přijde...

Místo, to krásné z našich vzpomínek s čistou vodou jsme skoro nepoznali, nějak se nám to tam oproti minulým ročníkům zřasilo a zhoustlo, takže vodáci dobrovolníci se ani nekoupali. No natož, aby vodu nějak zhluboka pili...

Večerní stezka odvahy se vydařila, má vždy zaručený úspěch! Děti celkem bez protestů po namáhavém dni usnuly.

Jinak jak tak oheň plápolal, řeči se vedly a v tom hluboko po půlnoci takové divné vrčení po lese se ozvalo. Šlo to z krajního stanu od vody. " Co to je, to máš snad vibrátor, ne?! " Ozvalo se do monotóní linky. "Néé, to je zubní kartáček "A chechot jak blázen. Zda byl sonický (který miluje celý svět) či jiný jsem již zjistit nestihla...

Nevím, co  bude hitem napřesrok, jestli ještě vůbec někdo vzpomene spinnerů a bez čeho všeho se ještě neobejdeme, co budeme předvídat a nezbytně potřebovat, co bude zaručené a nej...? Přeji osadám pěkné léto!