Věřit v boha můžete za každého režimu. Je to naprosto intimní vztah mezi vámi a jím, vaše umění naslouchat a vaše pokora.

Lidi si představují Boha-Stvořitele jako bytost, jako člověka - pak ovšem je vše hodně divné - například proč ta zbytečná rozkošatěná evoluce?? Bůh si hraje? A proč? To nemá nic lepšího na práci? Je to nějaké Dítě? Aha! To by se pak dalo leccos pochopit: například světové války, kde se vraždí a mučí miliony lidí. Božské Dítě asi zrovna hraje si s kačenkou, chrastítkem a lidi ho nezajímají...OK... Pokud nějaký Bůh je, čili Inteligence, která tvoří tento vesmír, tak to nemůže být bytost, a pokud tak na úrovni kosmického super-vědomí - tato "bytost", vědomá Existence, se ale zjevně dívá na člověka jinak, než se dívá člověk sám na sebe....Možná ji baví sledovat tuto živočišnou anomálii, kam to dovede... Je fakt, že v živočišném světě na téhle planetě existuje láska - vidíme to hlavně na mateřské lásce nebo na schopnosti různých druhů živočichů se přátelit a pomáhat si (symbioza), (sex není o lásce, ale o množení). Ale opravdu nevím, jak jde obrovská černá díra na úrovni milionů sluncí dohromady s Boží Láskou, to těžko někdo vysvětlí. Snad jen tak, že vesmír je iluze a všechno, co je pro nás důležité, je pouze Země.- Na ostatní zapomeňte. To ale šlo ve středověku, dnes je to těžší. Omlouvám se za úvahu. Ale teologické úvahy mě většinou provokují.

Válka je nejzazší místo, kam to až může dojít... Předchází jí reakce podobná efektu padajícího domina, když každý jedinec přidá, negativní síla narůstá jako řeka. Důležité je vzdorovat, což může každý člověk nezávisle, pokud se neohlíží na předsudky okolí. My sami se musíme pokoušet přiblížit božskému...

Mmmmmmmmmmmmm, já myslím, že náboženství nás nezbaví beznaděje. Spíš nám naslibuje falešné naděje na posmrtný život, což způsobuje pocit beznaděje, když si uvědomíme, že náboženství je jenom klam. Ale kdyby nám posmrtný život nikdo nenasliboval, tak by nám ani nechyběl a soustředili bychom se na přítomnost.

Posmrtný život spočívá hlavně v nesmrtelnosti duše, ve skutcích, které jedinec po sobě zanechal, jeho otisk či jedinečná stopa. V přítomném čase se mohu zachovat dle přikázání a věřit ostatním tak, nakolik důvěřuji sobě...

Karma.

Děkuji za důvěru!

Paní Dito, patříte k lidem, jimž na něčem hodnotném záleží. Ode mne obdiv a karma.

Děkuji za vaše reakce i za karmu!

Máte pravdu a karmu, Dito.

Nějaké alespoň trochu seznámení s tím, čemu říkáme víra, je podle mě dobrým startovacím postem v životě. Tak jak to učinili mí rodiče v mém dětství. Myslím si že mi to dalo v životě, když ne nic jiného, tak mantinely základní slušnosti. Hrát v životě pokud možno fér, zajímat se nejen o sebe, ale i o své okolí atd. Víru si bohužel mnoho lidí z mého okolí si mylně vykládá jako slepou víru a poslušnost. Víra je spíš životní postoj. Dávala mi po celou dobu, i když ji nepraktikuji v církvi, důvody k zamyšlení a i určitý druh svobody a pokoje v životě.

Určitě , jak si to mnozí vykládají, víra nerovná se nutně náboženství a to se zase nerovná nutně církev (Alespoň podle mne. Nemusíte souhlasit.)

A víra v člověka souvisí potom úzce s vírou v Boha.

Někdy to musí být určitě těžké, jsou životní situace, které se mohou zdát nepřekonatelné a neúnosné. Člověk pak potřebuje mnoho času, aby se rány osudu zacelily a vše viděl z odstupu...