Dokud se zpívá, ještě se neumřelo.

Albert Einstein... Děkuji za příspěvek!

Dík paní Jarošová.

Totéž jsem vzpomenul v debatě pod blogem blogera Bárty přidaným v 7:17 hod. Dostalo se mi "ponaučení" a urážek, že na pořadu dne není zpěv, ale prioritu má dehonestace prezidenta a vlády a nakonec i těch, kteří by za ně ztratili byť jen jedno jediné dobré slovo.

Prezident ale nebyl k nalezení, což vyvolalo pochopitelně pohoršení, kdo jiný by měl národ povzbudit ve zlých dobách než právě státník, který je diplomatickou osobností číslo jedna? Vláda selhala, navíc se řeší opět v zákulisí střety zájmů demisionálního premiéra a projednávají se důležité zákony, kterých si veřejnost nemá šanci nyní všimnout. Referent stále dokola jako ohraná deska vykřikuje, že nejsou roušky, vše působí dojmem socialistického zřízení. Zpěv osvobozuje a alespoň na chvíli se člověk může nadechnout než zabředne do postupujících represálií...

Viděla jsem to ve zprávách a nadchlo mne to! Komentátor to uvedl jako zpěv proti trudomyslnosti. Zkrátka, dokud se zpívá, tak se ještě žije.

Zpěv může být i voláním o pomoc, stmeluje lidi navzájem, lidé si právě skrze hudbu uvědomují svou blízkost!