Každoročně mě takhle na konci kvěna přepadne ani ne tak splín, jako spíše známý závan bezů, který přichází hned po šeříkovém údobí a před tím jasmínovým. Přemýšlím, co v té vůni asi všechno je...
Najdu ji většinou nepřipravena na kopci, když vítr foukne od západu, ztratím ji dole v zatáčce a hned ji najdu u koupálka. Vždy, když ji nasaju, vybavím si, co všechno jsem v jejím pozadí a přítomnosti zažila, vrací mne to a posunuje tu k dětství, tu jinam.
Doprovázejí ji pavučinky z topolů, padají mi do vlasů a létají...Za totáče byl povinný sběr bezu příjemnou kratochvílí odpoledního vyučování. Nechápali jsme ale, proč jeden spolužák, to jeden bych měla podtrhnout, těžko dýchá, rudne a není mu dobře. Alergie bylo méně.
Tak vůbec vás nechci unavovat zbytečnými řečmi o všemožných receptech, kterými se to dnes všade hemží, příkladně bezové řízky, anebo limonáda, bezová š'táva z plodů, aj...Kdo by se ted'kon plahočil se zavařováním.
Osobně si myslím, že takový bezový festival či dožínky by byly úplně namístě. Umím si to živě představit- veselice, včelaři, kapely. Zda se z toho může dělat alkohol, to netuším, někdo nějaký nápad?
Jistě, bezové krajkoví na okrajích lesů barvy šampáňa mi připomněly dávnou aféru, která se udála v našem městečku v hotelu. Kterási krásná dívka projevila nevšední bláhové přání se hluboko za bolševika vykoupat ve vaně plné šampaňského moku.
Nahoře ale zřejmě i dole bez ovšem způsobilo, že jeden z důležitých hostů nalezl ve své perlivé sklence delší chlup! Cirkus byl veliký, padaly téměř hlavy. To jsem ale úplně, úplně odběhla od drogy.
Úskalí té vůně jsou ta, že prvně člověk již cítí blížící se prázdniny, nasaje volnost. Jenže také zde máme nyní čichové znečištění v podobě té nemožné řepky olejky, přirovnám to směle ke světelnému znečištění noční oblohy. Řepkov olejkov mě zkrátka vyvádí z míry.
V Praze to tedˇ také hučí jako v bezu, hurá. Tam na hoře Bezděz, kvete černý bez, ... Přeji pěkný bezový čas!
