Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Skuteční zbabělci?

24. 07. 2017 23:07:11
Jazzmin otec Giu, byl předtím, než byl povolán na dvouletou zelenou povinnost, takový beatník, dalo by se říci. Rozhodně se s vervou bránil tomu, co mu jeho otec vštěpoval, jezdil po trampech a nešel ani na jím vybranou školu...

Jasmíně pak připadalo trochu absurdní, když to slyšela. Zřejmě brzy dospěl. Skoro se zdráhala tomu uvěřit. Nebot ́ často s pláčem utekla od oběda a denních činností, jimiž se právě zabývala, otec ji přísně rovnal a se slovy"Jak to držíš" "Držíš to jak prase kost. " Tvrdě oba sourozence peskoval. Nic prostě podle ní nenasvědčovalo tomu, že by snad byl kdy v minulosti pacifistním dobrákem.

Doma se u nich kdysi mluvilo česky, německy a když babička zrovna nebyla doma, pak i italsky. Giusiho to trochu mátlo, němčina časem zmizela úplně a on nakonec učil svoji mámu česky, to když nastoupil do školy.

Doma přečetl co se dalo, otec miloval zejména Olbrachta, všechny možné klasiky a část knihovny byla zasvěcena hrůzám válečným, tedy těm, co rodiče považovali jako memento, dokumentům. Jasmine tam měla zakázáno chodit, což ovšem platilo i o Švejkovi a jiných...

Dlužno říci, že ti dva mužové měli příliš málo času se poznat, takže každá drobnost co připomínala otci jeho otce, byla chráněna coby svátost...Asi jako později gondola z Benátek, která byla památkou zase matčinou a vztahoval se na ni stejný výnos. Komu brzy zemře otec, nebo matka, chrání přepečlivě veškeré možné památky a drobnosti na jeho osobnost. Není to marnost, jen pokus o zachování kouska identity v kosmu. Tak vznikají i celé rodinné legendy. Otec otce zemřel, když byl Giu ještě na vojně. Poslední věc, co mu dal do ruky, byla ta bordó, či vínová knížka s černým klíčem na deskách.

Jmenovala se Zbabělci a on řekl jen úsečně: "Tohle si přečti, vole!" Schoval si ji i s těmi všemi Olbrachty. Jasmíně jednou zabavil při cestě z klozetu Annu Proletářku, zdála se jí být přitom taková neškodná, navíc s ženským jménem. Také když míjela poštovní přihrádky, kde byly nápisy "Proletáři všech zemí, spojte se!", mátlo jí to, vrtalo hlavou, chtěla totiž vědět, kdo jsou oni tajemní proletáři. Ona Anna jí to mohla pomoci objasnit. Ne, "tohle je památka!" Řekl zastřeně, zařadil rychle do zakázané zóny, knížku zastrčil na nejvyšší skříň, co okolo našel.

Četla to stejně, čas vyhrazený asi dvacet minut denně, než se vrátil domů ze zaměstnání. Víte, co je zakázané, nejvíc chutná! To zná každý. Ale ne každé hrdinství je blbost, mnozí zaplatí životem kvůli jedné jediné akci, ale dají naději, tu důležitou naději, že nejsme v hajzlu, tisícům jiným, jako byl třeba právě Filip.

Byl kominíkem a rád jezdil na fichtlovi. Jenže z posrané postranní ulice do něho najednou najelo auto, bylo to blízko jeho domova. Vyvěsil aktuální vlajku, natruc těm rusákům. Zemřel, nemohl udržet ruce, také ochrnul a nestihl už ani spatřit svou narozenou dceru. A tak se snažila být tedy hrdinkou, neb si to alespoň sugerovala, kdo-ví?

Co do toho bylo všem těm pankáčům? Rubimu se nedalo moc vysvětlovat, myslel spíše na své problémy se součástkami, objednal si totiž další části cizokrajné motorky z Ameriky přes Hamburk. Že by se zajímal o její svět, to ne. Bylo by to určitě složité a zdlouhavé. Totem se dostával do velkých rozměrů, byl jako všechna ta kola pospojovaná a posmontovaná dohromady.

Ale Giusiho otec, ten dostal infarkt v práci, právě, když chtěl pomoci s vozíkem na kolejnici, povolali ho z kanceláře. Trochu se chtěl zřejmě vytáhnout, neupozorňovat na své slabé srdce a nebýt za úplného chabruse. Jenže to přepísk a skonal po cestě do nemocnice.

A tak to je. Správný hrdina jde do akce po hlavě, opatrnost není jeho silnou stránkou a řídí se většinou pravdou neředěnou!

Autor: Dita Jarošová | pondělí 24.7.2017 23:07 | karma článku: 11.66 | přečteno: 492x

Další články blogera

Dita Jarošová

Říjen v sametu...

Letošní podzim se stal samet doslova hitem, a je vskutku proč! Tak předně- na dotekově vrcholně příjemný a nositelný, nemluvě o nadčasovosti, i baroko na něho pělo ódy. Neptejte se mne na barvy, asi všechny jsou krásné...

19.10.2017 v 21:37 | Karma článku: 8.88 | Přečteno: 118 | Diskuse

Dita Jarošová

Bekovky

Něco vám povím, v retru jsme u padesátek, frčí totiž čepice zvané bekovky. Ani nevím proč, ale doufám, že to nebude s retrem tak horké a schůzovitost a bujarost oněch let budovatelství vyfičí. Aneb synům rvu furt kšiltovky!!!

15.10.2017 v 13:21 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 293 | Diskuse

Dita Jarošová

Blog převeselý

Tak zvesela do víkendu... Když člověk nemůže zrovna cestovat, může tedy psát! Počasí na draka, a to tak moc, že jsme pouze zkontrolovali technický stav polétavce, zatížení a necháme to zítřku.

7.10.2017 v 19:10 | Karma článku: 14.20 | Přečteno: 1261 | Diskuse

Dita Jarošová

Sonáta pro žirafy...

Děda s dětmi pozoroval, jak drobné mince přistávají ve výběhu krokodýlů a poučoval, že tohle se opravdu nedělá. Vlastně měl co dělat, aby po klukovi neskočil. Pokračovali do galerie Zdeňka Buriana, kde se více rozhovořil...

30.9.2017 v 18:50 | Karma článku: 15.16 | Přečteno: 185 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Vojtěch Fišera

V rukojeti

Aarskogův-Scottův syndrom je vzácné onemocnění, u kterého dochází k narušení vývoje některých částí lidského těla. třeba abnormální vzhled, oči daleko od sebe, divný nos,krátký krk, malý vzrůst, vlastně to ani nesouvisí s článkem.

22.10.2017 v 11:07 | Karma článku: 6.36 | Přečteno: 115 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Rolling Stones a jejich cesta ke hvězdám v obraze

Pětice kluků tvořící legendární Rolling Stones začínala tak, jako mnoho jiných kapel 60. let. Přesto se velmi rychle ukázalo, že právě oni se od většiny něčím odlišují.

22.10.2017 v 8:01 | Karma článku: 7.04 | Přečteno: 112 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XVII.

Nezapomínejte, že málokdy a máloco je doopravdy tak, jak to na první pohled vypadá. A pak - každý má svou pravdu.

21.10.2017 v 19:00 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 322 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Čest a sláva Rudé armádě

aneb urban sketcherovo mlhavé sobotní ráno nad Prahou. Zdá se, že podzim už začíná být melancholický.

21.10.2017 v 16:46 | Karma článku: 12.94 | Přečteno: 547 | Diskuse

Jan Řeháček

Představte si, představte si, co jsem vhodil do urny

Malá předvolební variace na klasické téma známé semaforské dvojice Suchý - Šlitr. Na mysli mám samozřejmě urnu volební. Ale možná se mi to jen zdálo. Pane vrchní, dvakrát točenou vládu do skla.

21.10.2017 v 9:09 | Karma článku: 19.02 | Přečteno: 413 | Diskuse
Počet článků 230 Celková karma 12.07 Průměrná čtenost 328

Jsem žena, pedagog, hudebník, nadšenec neboli optimista a rodič... "Hudba je nejkrásnější jazyk" Jan Werich

Chtěla bych zde podpořit všeobecné vnímání života kol kolem a inspirovat svými nápady... Jak se zdá, tepe to tu celkem slušně!

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.