Všeobecně se nám rozšířil trend přírodních produktů a kosmetiky. Šetrný k přírodě, člověku, peněžence a tak vůbec blahodárnost sama. Taky se člověk nenudí, zvlášt, když zpočátku tápe! Koná se zkrátka návrat ke květeně...
S bylinkářstvím mám bohaté zkušenosti, jakožto "poupě" spartakiád jsem celé mládí závodila v soutěžích ve sběru bylin. Tedy ne, abych kvůli tomu pak visela ve vitrínce příkladných pionýrů, ale abych zásobila naše lékárny zaručeně přírodní surovinou z okolí chalupy v lesích. Chalupy lidé tradičně obývali celé léto, protože jsou takové pohádkové (odtud Čechie- pohádková velmoce) a z všeobecně známého faktu, že bylo znemožněno cestovat.
To jste měli: kopřivu dvoudomou, jitrocel kopinatý, kontryhel lékařský, sedmikrásku, bez černý, pomerančovou kůru, světlík lékařský, ale ten byl mimo soutěž ještě s kostivalem, ten sušila babička na neduhy s očima. Málem jsem nevzpomněla hluchavky, ta byla ceněna jakožto suché zlato, když jsme již u těch smyslů...
Kontryhel mne bavil i jako okrasná květina, vypadá krásně po ránu s rosou na kornoutku. Na sedmikrásku jsme chodili k panu doktorovi u babičky, protože uprostřed sosíku si přál mít svou soukromou oázu v podobě nefalšovaného anglického trávníku, aby tam mohl hrát nerušeně v golf a kriket a v kuželky hrál také. My jsme mu rádi pomáhali s obojím, s trávníkem, který byl doslova poset tisíci sedmikráskami i nám nepoznanými hrami. My děti jsme hráli nazí.
Do lékárny jsem také chodila pro ingredience, ze kterých, jak jsem věřila, dle knihy přírodní kosmetika vykouzlím učiněný zázrak! Lékárnice mě podezřívala, jelikož jsem tam nechodila pro paralen a rychloobvaz jako ostatní, ale pro vazelíny, glyceríny, vosky a podobné. Moc pochopení od okolí jsem ovšem nesklidila, nebot´ krémy a mléka byly charakteru nevábného, barva se zvrtla v zelené a šedé odstíny po buřtech nevoněla a i rodina se takovému pohledu v ledničce všemožně bránila.
Na některé krémy mám alergii, no nakonec jsem krémy vzdala a vrhla se na opalování. Umělé opálení člověk získá, když se přecpává mrkví, to asi tak jaksi funguje, jen jsem si připadala trochu jako králík. Takže napříště jsem učinila objev ořechového odvaru, kterým když se člověk potře, tak získá bronzový odstín. Má to své nevýhody- odvar nepijte, je hořký, kolikrát se z toho někdo napil... Dále nudící se bratranec na všechny příchozí hlasitě vykřikoval, že se zase falešně opaluju.
Také jsem si jednou přála být blondýnou, a to bylo hodně těžké, nebot´ heřmánek nezafungoval, pak jsem se dočetla, že římanky seděly s medovým zábalem na slunci, což také nedoporučuji, obzvláště v letních měsících a v případě blízkosti včelína anebo vosích bání, zas takový efekt to také nemá.
Co by ovšem člověk pro krásu a zdraví nevytrpěl, že...Krvácení můžete zastavit posypáním skořice, bodnutí aloe anebo octem. Nedávno mne zaujal slogan, který mne vyloženě zaujal: "Již nikdy nebudete chodit spát bez citronu na patách". Vskutku zajímavý recept, jak mít krásné paty, sliboval ten článek rošt´ácký, ted´však na něm zrovna probíhá "údržba webu" a já vím proč! Zdůrazňuji, že nikdo nebyl zraněn a že jsem měla našlápnuto, ani při akci nedošlo k pokusům na zvířatech.
Zcela dle receptůry jsem vymačkala dvě půlky citrónu, přiložila na paty spolu s ponožkou, poté jsem se jala spát. Ráno zvonek, přes noc na mnohé zapomenete, vyletěla jsem zkrátka po zvuku a jak jsem běžela, tak ty citrony mlaskaly po podlaze, lekla jsem se, jak studily a jak to vypadá, když chodíte po citrónech, že?
