V poslední době stále někde potkávám skladbu "Blíž k Tobě bože můj..." Jedná se o píseň z filmu Titanic, kde zazněla symbolicky téměř ke konci a je rozloučením muzikantů, snad i vzdání jejich holdu umění.
Hudebníci hrají, parník se potápí, a oni mají svou vznešenou důstojnost, je jim jaksi cizí někam se drát či dokonce se prát o místa ve člunech, kterých už tak není dostatečné množství.
Naše demokracie pluje na lodi a je nyní na nás, jestli z ní vytvoříme potápku a nebo vybudujeme pevnou archu, do ní vložíme potomstvo, všechny své naděje, známé, která vydrží všechny peripetie , kterým musíme nyní čelit.
Nikdy není úplně pozdě a i za pět minut dvanáct se může lecos napravit. Na zoufalství bychom nyní měli úplně zapomenout, potřebujeme roztrušovat lásku, víru a naději. Také upřímný spravedlivý vztek kolikrát člověka vybičuje k akcím.
Zejména je potřeba čelit výmyslům, účelovým lžím a setkávat se, nezalézat, ale spíše navštěvovat co možná nejvíce společenských akcí, kde si člověk vytříbí názory, poslechne životní příběhy lidí, popřípadě se utvrdí ve svých názorech. Prakticky všude, na přídi i na zádi, kde člověk může být konfrontován face to face je vhodné mluvit a debatovat, to lze neomezeně téměř kdekoliv. Nestrachujte se a mluvte, nejen v podpalubí, vylezte klidně i na palubu. Mnohé za vás řeknou samozřejmě i symboly, samolepky, placky, hrnečky, trikolora, a podobně.
Neobětujme svou víru v demokracii, mohla by se nám začít vytrácet více a více s přibývajícím terorem. Doba má vnitřní pnutí, nedržme v sobě frustraci, kterou není potřeba snášet donekonečna. Nedopustˇme nedemokratické přetváření společnosti, které už nyní vnímáme. Každý, kdo nemá jasný postoj je vratký a mělký. Mlžení, zamlčování, zdržování vyšetřování, lavírování, absolutní nepředvídatelnost nejsou vskutku nástroje hry fair play.
Ano, šerif i soudce, gangsteři, všichni řádně zvolení se musí také řádně kontrolovat. Aby se nám nestalo, že moc vlády se opět přesune do města mimo naši vlast. Určitě chceme společnost archy obohacenou o alternativní vlivy, nenaprogramovanou. Ptejme se: "Co jsou schopni nynější politické špičky, naši korventní admirálové, obětovat ze své moci ve prospěch státu?
Snad v té písničce trochu útěchy je, že člověk alespoň zemře důstojně a nemusí se strkat s ostatními blázny u záchranných člunů. Nedejme se potopit!
