Bleskosvod...

Skrze pas, nejsem ras, jsem jen cestovatelem z mas... Haiku na začátek, navíc rýmovací, měla Vilma odjakživa ráda...

Vilma vyšla před dům a přidala do kroku. Pan Jeroným už byl opět opřený o dům, schylovalo se totiž k bouřce. V náruči nesla několik kusů oblečení a mobil namáčknutý k nouzovému vyzvánění . Byla útěkář... Události dostaly rychlý spád a ona přecházela do jiného zaměstnání, končilo léto a bylo nutné na vše se řádně vyspat a připravit... Pan Jeroným se takhle držel i minulou sobotu.

Moucha se koupala v ohnuté růži, bylo po hromobití. Něco hezkýho se přihodilo! Vilma potkala kominíkovic Káju v kočárku s babičkou, byla tuze krásná. 

Vilma se po deseti letech mateřského komatu probudila zpět do do soc reality a zdálo se jí, že některé reakce okolí jsou jaksi nestandartní až svérázné. Doma se vše poměřovalo tím, co řekli chlapi z práce. V práci se poměřovalo vše tím, co řekla Máša. S obojím se ovšem její názory a zkušenosti rozcházely. Skupiny byly čtyři, mohla směle přidělovat bodíky: chlapi z práce, cyklisté, kašičky a ženy z práce.

Příhoda Za sedačkou byla jen vrcholem ledovce, ale bizarní, jako z osmdesátek.

Na šéfy měla vždy určité štěstí, které jako by se rozplynulo. Zprvu jí to vlastně přišlo vtipné, myslela si že to je hec, přece když má zkušenosti s keramikou, proč by proboha měla vést kroužek šití, k čemuž nemá vztah? 

Začala hokejová liga a páni z práce sledovali obrazovky s lahvemi. Poslouchali hlučnou muziku, jelikož měli hlučnou práci...

Snad za to mohly hodinky, Máša měla ráda fronty a tak v jedné z akcí stýskajíc si na zlaté staré časy plné nákupního adrenalinu vrhajíc se na nádobí směšné ceny a spolu s ostatními účastnicemi shoppingu skočila šipku přímo do vřavy ženštin. Byly jí odcizeny hodinky, měla natrženou blůzku a na fronty na nějaký čas zanevřela.  

Chlapi z práce radili vařit denodenně teplé obědy a večeře, a to přesto, že chodí celá rodina do práce a jídelny, určovali barvu kupovaného vysavače, oblečení doporučovali jedině sportovního charakteru, tabu byly sukně jakožto nesportovní element .

S volbami přituhlo, Máša zcela v souladu se svým jménem propagovala kandidáta, jež byl řepácky, rozuměj lidově český a dle jejího jediný přípustný. Pan Jeroným byl asi osmdesátiletý a na pozdrav se zatvářil podezřívavě.

Chlapům z práce začala právě grilovací sezóna, nakoupili uhlí, koření, marinády, lahve a kouření.

Vilma popadla tři děti a utekla z domova... 

Vietnamci doporučovali "moucha na komár, plácačka na baterky", markety měly akce na cedníky, budíky, květináče...Cyklisté se přeskupovali jako molekuly, po dvou třech, tu a tam vytvořili molekulu dvanácti.

Máša, nábožně hledíc na bilboard se svým oblíbencem jihla a šla nakoupit knedlíky, snad jí také radili nějací chlápci z práce...Vilma mávala dětem v okně a odjížděla brzy ráno.

Chlapci měli neštovice, jeden po druhém se opuntíkovávali, postupně a předpisově vždy po týdnu, byli tři... První šéfová byly pedagogicky alternativní, další dva vedoucí jakbysmet, možná jen ta doba dozrála kamsi jinam. Během deseti let se stalo několik zajímavých událostí. Spolužačka z obecné se vdávala nepřístojně 21.srpna, což je skoro nejhorší možné datum, hned po 30. září, každoroční oslavy... Další přijela z Ameriky, měla dálniční vlečku a kubánské doutníky byly natolik vzácné, že několik náhodných návštěvníků častolovického zámeckého komplexu si dýmajícího nejkrásnějšího spolužáka spletlo se zámeckým pánem.  

Ale vůdčí úloha chlapů z práce přikazovala jejich protějškům nereptat, podřídit se a mlčet přitom jako ryba, jinak hrozilo předpisové krocení zlé ženy. Skupina nedoporučovala jezdit na třídní srazy a používat internet. 

Přicházela bouřka a Jeroným se opět chytil hromosvodu a čekal na svůj domnělý konec, který nějak nepřicházel, takže na druhý den byl nucen jít nakoupit do obchodu rohlíky, jogurty a česnek. Kolektiv chlapů z práce sledovával s obrovským zájmem kuchaře samorosta, jehož repliky používal směle doma k obohacení slovní zásoby. 

Některé kmeny jsou nám přiřazeny automaticky,  v jiné dospějeme vlivem činností, jež vykazujeme. Ženy z práce šly svorně do cukrárny, kam Vilmu nepozvaly a všechny jednotně zvolily růžolícího kandidáta raft´áka, jež když nepádluje, pije slovutný alkoholický žaludeční likér.

Její přátelé si s chlapy z práce nerozuměli, a proto ji nesměli navštěvovat. 

Školní rok ji zastihl na azylové houpačce, na které spala, doslova a do písmene, ale byla svobodná ve svém počínání.  

Kašičky doporučovaly cvičeníčko, zpíváníčko a různé zajímavé přednášky na sociální téma.