Antické hry

Dějiště a jeviště dnešní doby jen málo pokročilo od doby antiky. Kdo režíruje toto divadlo? Můžeme se ptát. Kdo v něm jsou herci? A kdo nadšeně tleskající diváci? Co na to kritiky? 

Kritiky kývají se jako ohon ve větru. Dochází k teatralizaci reality. Scéna s vyčpělými kulisami míst s kdysi nezpochybnitelným geniem loci, kdy herci byli ještě i současně lidmi, ocitá se tak v podivuhodné realitě. Není to rozhodně výprava za diamantovým mečem, spíše o boj kdo z koho. Poseidon vypustil Krakena, jenž prostřednictvím médií potápí domácnosti do otupělého náměsíčného stavu seriálového, reklamního klamu. Vítejte v době postfaktické, rozděluj a panuj! Co není zakázáno, je dovoleno, anebo zaštracháno. Neví se, kde jsou vlastně hranice. Někteří jsou si více rovni. 

Radostná drezůra tragikomických figur podivně podřízené autoritě, založené na nenávisti lži a strachu. Koná se óda na demagogii?

Jejich záda prý unesou a zvládnou nápor uprchlictva, jen aby nebyl dobit náš údajný ráj, naše voliéra, naše gheto, naše rezervace rezervovaných. Ráj složený ze sociálních jistot, dokola opakujících se frází a hlavně sborového hněvu ukazujícího na zástupné viníky. 

Naši Atlanti  jakožto pilíře tak mají na bedrech celou sluneční soustavu, proti nim stojí dokonce i  to slunce, které jim zaclání ve výhledu na východ. Odbourali by, kdyby mohli nejraději konec dne... Makají totiž v polární noci!

Žel, není zatím doposud v jejich moci a nikdy předtím ani nebylo poručit dešti a větru, stejně tak ani jiné události  neovlivní. Tak alespoň založit požár, to v jejich moci je a dívat se, jak hoří. Dramatičtí hrdinové vedou nejenom zápas se sebou, ale i mezi sebou, předhánějí se a neznají bázeň.   

Každý, kdo jim je nakloněn získává body, jenž může dle libosti směňovat. Odpustky, že jsem něco učinil pro rodinu ...? Nelze již vytyčit přesně dělící čáru mezi hrou fikce a skutečností, smývá se zde hranice. Nedopust´me ztrátu smyslu dění.

Světlo vycházející ze skutečného slunce však sotva nahradi ... Jejich Venuše jsou prázdné a jejich slova též. Smetana anebo Dvořák?! Uměle navozený dojem folklóru senné lidovosti? Výběr staro-nových kumpánů, rekvizit a retro prostředků mluví za vše.  Prázná sláma! Bez činů a jedině činů není žádná pravda. Fata morgána jejich vidění světa. Jděme rovně!  Však v podhradí ta síla doutná!