Tady je Miroslavovo...

"Dokud se zpívá, ještě se neumřelo" zpívá Nohavica dle vzoru Einsteinova,  který vypustil tuto nadčasovou větu, aby pak odešel ze země, kde do zpěvu nebylo. Anebo jak komu, do marchu, pochodu, možná.

Rovněž po roce 68 odešli z tohoto důvodu z našeho domova českého mnozí umělci, naplňujíc a pátrajíc po otázce z naší hymny. Umkli ti, co zůstali, umlkli ve stoje, bez kompromisů.

Když jsem  tuhle šla, ze dveří školy vypadl šest´ák a zplna hrdla začal zpívat, zbliknul mě a okamžitě přestal. Vybídla jsem ho, aby pokračoval, bylo mi stydno...

Začínám mít pocit, že to u nás začíná vypadat obdobně jako v oné pohádce o králi Miroslavovi. Pohádkami jsme proslulí, musíme se jimi chlácholit... Nastává situace plotů, mnohdy až barikád, přičemž se ojediněle vyskytují jakési oázy, kde "svět je ještě v pořádku." Nemyslím obchody, ale spolky. Hospody jsou z obliga, ztratily svou typickou anglickou mlhu.

Člověk v přepětí reaguje únikem, ventilem, párou. Za hranicemi diktátu se uvolní. Začne kupříkladu zplna hrdla zpívat, zpěv je jak známo, emoce. 

Apropo, co Blaničtí rytíři? Ještě je nikdo nepřesvědčil? Mlčí, snad nejsou také z terakoty? Jak jim jen vdechnout život? Vložit šém? Napadla mi spásná myšlénka: Neměli bychom začít do jejích řad verbovat? Byl by to skvělý název spolku, žumpa (to slovo) mi příliš připomíná komunální odpad. Byl by to spolek gentlemanů a mohli by fungovat podobně jako řada supermanů anebo spidermanů, něco na ten způsob. Sbor blanických, když už máme  Tondu. Mohli by zasáhnout svým ostovtipem, peticemi, právem a vlivem.Také by mohli udílet řády navzdory neřádům. Rytíři ctí pravdu totiž.

Zatím ale i krá- lové mívají své mouchy, někdy je jich tak moc hodně, že poddaní musejí hrát přímo tenis s plácačkami na mouchy, tak jako ve Třech veteránech. Ovšem ani do kadibudky se srdéčkem se před nimi neschováš! Krabičky pod klobouk a nevykuřuj ani nevyčuhuj! Do tanku vtank!

Rojí se. Ani med není co býval, poslední dobou nám tu tuhne a musí se dávat do medoviny. To je možná ale zpráva pozitivní, ledacos se nám transformovalo...?