Otevírání konzerv a rezerv /fejeton

Včera se mi opět povedlo na parkovišti Penny marketu zamknout klíče od auta kde jinde než v autě a nemaje jiných náhradních klíčí jsem byla nucena otevírat dveře drátem. Dalo by se to také nazvat sociologickou sondou...

Parkoviště je místo celkem rušné, a tak netrvalo dlouho a jeden neustále telefonující řidič přivolal svého bratra, ten, že zaručeně moji autokonzervu otevře... Neotevřel ji ale ani náhodou a pán telefonoval dál.

Servisák zdejší mi do telefonu řekl, že je pracovně mimo, ale zítra může zcela určitě. Mě však šlo o hodně, svítila mi totiž navíc u vozu světla...  

Lidé proudili a nakupovali hodně konzerv, inzerované koblihy za babku celý den však nebyly ke koupi, a to už ani dopoledne, kdy došlo k mé politováníhodné příhodě s autem a klíčky. Natož pak odpoledne, kdy mi pomáhal syn s vkrádáním se do vlastního vozu a musel se pořád s obavami otáčet, zda  je nám v patách policie.

Mezitím šli okolo známí mojí matky, která se na mne také přijela podívat  a pokusili se nejprve škrabkou na sníh oddálit dveře a manipulací ve vzniklé škvíře drátem zatahnout za kličku.

"Jo takovýhle auto jsem taky měl .." Povzdychnul si štukatér, zasnil se a jeho další známí se okolo houfovali a pokyvovali znalecky či méně znalecky hlavami. Hlouček narůstal.

Poradila i náhodná kolemjdoucí: "Zavolejte hasiče, mojí známé auto natotata otevřeli hasiči!"

Došel mi kredit, protože před tím můj bratr na mne po vojensku křičel, že jsem blbá. Hasič mi ale do vypůjčeného telefonu řekl: "Máte ve voze uvězněného psa, kočku anebo dítě? "

"Ne", řekla jsem, dítě mám na kočárku vedle sebe..." V autě není ani kuna či křeček!

"V tom případě nemohu sloužit, výjezdy máme pouze na záchranu životů" a dal mi číslo na zámečníka ve vzdáleném Vrchlabí.   

Opodál kouřící zaměstnanci marketu pokukovali a přemítali, zda již volat anebo nevolat policii, přece není normální, takovýto dav v nynější kovidové situaci, navíc, respirátory pomalu nikdo z těch lidí nemá! Budou za to popotahováni? Kroužilo jim hlavou.

Náhodní kolemjdoucí občas něco utrousili, ale někteří se dívali, usmívali se, protože holt do divadla bez očkování dnes taky nemůžou. 

Štukatérovi končila přestávka a řekl mé matce lomcující dveřmi: 

"Paní, když jsem to nevotevřel ani já, tak ani vám se to taky nepovede, to je marný!" Šel na svačinu asi taky pro inzerované koblihy.

Další pán poradil jinými dveřmi si přiblížit klíčky na šňůrce co byly pěkně jako za výlohou k vidění, když jsem je tak nechala na spolusedadle, jak jsem tak spěchala. Pak šel pro dítě do školky.

Všichni mi přáli mnoho zdaru a nikdo mi neradil zavolat servisáky, protože dnes je mnoho dobrých lidí a všichni si chtějí zkusit drátem otevřít dveře, je to takové dojímavé či retrospektivní až nostalgické...

Se servisáky mám svoje zkušenosti, předloni jsem je přivolávala v situaci, kdy jsme se vraceli k autu z večerního lyžování promrzlí v přezkáčích, na parkovišti jsme našli nejstaršího syna, který omylem zabouchl klíče v autě. Restauraci nám právě před nosem  zavřeli, takže vidina horkého čaje byla ta tam a přivolaný servisák přijel do dvaceti minut a pak ještě další půl hodinky se dostával do auta. Poradil nám skvělé lyžování v Polsku -ovšem přijel by tam za námi otevřít vůz či nikolivěk? Jeli jsme do bankomatu vyzvednout příslušný obnos za otevření...    

Namítnete, servisáci nebudou mít co žrát, ale takhle bych třeba jé neměla co žrát když jim dám kupu peněz za otevírání své autokonzervy, potřebuju mít rezevy, máme inflaci a není na rozhazování.

Další manželská dvojice paní s brýlemi a respirátorem se zastavila, paní hrdě pravila, že ten její manžel pracuje s automobily, je to takříkajíc jeho práce a on, že si to bude považovat za čest či dokonce povinnost vůz otevřít. S matkou jsme mu podávali vercajk, který nám při operaci diktoval: drát, delší drát, baterku, poté svítilnu, šroubovák,...  Na závěr nám vřele  doporučil jít na to takzvaně přes trojúhelník, totiž rozbít okénko trojúhelníkové třeba kladívkem, šli s manželkou do obchodu, rovněž pro koblihy a pečivo. 

S dalším telefonátem se probudilo dítě v kočárku, volal můj přítel, kde jsem se zatoulala. Ovšem v ten moment již babička, zdravě naštvaná, drátem zaštrachala, dosud nepřístupné dveře řidiče povolily a vypadalo na nás zapadané náčiní: dráty, šroubovák a škrabka! To bylo radosti! Konzerva byla otevřena a nevykoukla z ní naštěstí ani ta všudevlezlá spásonosná osoba!