Mít jen měsíc života...

Co bychom dělali, kdybychom před sebou měli měsíc života? Je třeba si tuto možnost připustit, vzhledem k tomu co se okolo nás děje. Jak bychom s předem určeným časem naložili právě my? Napadlo mne téma vzhledem k jaderné hrozbě. 

Jistě, řeknete si, to je ale blbá úvaha, za měsíc už bude po Velikonocích po májových veselicích a budeme sít hrách, případně péci buřty anebo chodit po restauračních zahrádkách jako by se nechumelilo!

Anebo budeme vymýšlet zda a kam třeba pojedeme na dovolenou, zda na západ, anebo na východ, sever či jih? Také se budeme těšit z přicházejícího tepla, slunce, prázdnin, zahrádek.

Co bychom dělali v takovém případě? No, asi to co vždy: těšili se z přítomnosti našich blízkých, přečetli bychom si ještě rychle nějakou tu knížku, pouštěli si do omrzení oblíbenou skladbu, navštívili bychom své přátele. Pomohli  potřebným, něco darovali,... Probrali možnosti poslední záchrany, připravili bychom si zásoby jídla, vody, prostředky civilní ochrany?

Bylo by krásné uspořádat nevšední výstavu, vymyslet a naplánovat skvělý koncert, či autorské čtení, nebo abychom zašli do přírody. Piknik je přímo jako stvořený na oslavu života. Také procházka by mohla být to pravé ořechové.

Já osobně bych asi příliš svoje zvyky zbrkle neměnila, zůstala bych u kojení, péči o rodinu, dům, faunu a floru, co mám právě na starosti...

Hlavně ale určitě naše mysl by otevřeně vysílala dobro, pozitivní vlny, laskavost, pohlazení, něhu...Zřejmě bychom snažili dělali co nejvíce smysluplné věci. Dívali se okolo sebe, na nikoho přitom nezapomněli, třeba na němé tváře. Co byste dělali právě vy?

Však neříkám, abyste si přímo představovali, nenutím nějaká rozhodnutí či nutkání, někdy však je dobré se zamyslet, zda a jak který moment svého života žijeme naplno, zda jsme kreativní vzhledem ke svému životu. Máme ho naplněný? A čím? Kým?

Žijme tedy jako o život v každé dané chvíli svého žití!