Jsou koncentrační tábory vždy muzeum?

Vnímáme je jako věc minulosti, uzavřené doby, za kterou se pokoušíme udělat tlustou čáru. Koncentrační tábory hlavně v Evropě prosluly jako nedůstojné místo, které proti svému heslu "Práce osvobozuje" připravily o život miliony

Přesto ale jsou tu stále, tato krvavá místa,  někdy slouží jako memento v podobě památníku či totalitního muzea, jindy byly zcela srovnány se zemí jako příslovečné Karthágo.

Existují samozřejmě i mimo Evropu, mluví se například o čínské genocidě Ujgurů...

Nejznámější byla Osvětim, která mnohokrát zfilmována, slouží navždy jako připomínka nacistické krutovlády. Před nedávnem vznikl zajímavý dokument, který zmiňuje i jakousi hořkost z toho, že zprvu mladým slovenským uprchlíkům z onoho tábora vražedné události, jejich poselství či zprávy nikdo nevěřil.

Kdyby hypoteticky někdo nyní utekl z Ruska a měl podobné informace, jak by se k tomu svět postavil, co by podnikl? 

Celkově víme nejvíce právě o táborech z druhé světové války, díky dokumentům, fotografiím, deníkům, výpovědím. Proč nemáme více informací o podobných zařízeních na východě či o tom, ž by na místch takto nechvalně proslulých byla muzea či památníky, je stále jasnější... 

Prime ministr Churchil chtěl kolej do Osvětimi bombardovat.

Z nedávných časů se vynořila připomínka koncentračního tábora v Letech u Písku. Možná náš ex ministr, který nedávno veřejně popřel romský holokaust chtěl onehdá pouze vzít svého syna na Artěk, tábor, který prý znovu v roce 2022 ožil. anebo ho tím přinejmenším postrašit. 

Co my víme, kolik zoufalých deníků právě nyní vzniká právě v Rusku? Článek ČT Filtrační tábory na Ukrajině připomínají...tak ten vřele doporučuji. Co je to Bezimenne? Jde dosud jen o vesnici?

Povědomí o gulagu máme pramalé, navzdory dějepisu, navzdory osvětě. Nedávný dokument Z Gulagu do Buzuluku a někdy až do Prahy pojednává blíže i prostřednictvím historických map o celkovém počtu a rozloze takzvaných pracovních táborů Gulag, míst, kde byla velká úmrtnost i u původně fyzicky zdatných jedinců.

V knize  Vladimíra Bystrova Průvodce říší zla se píše, že gulag byla v Rusku dokonce celá ohromná soustava táborů, které pod rouškou pracovních míst zahubily miliony občanů. Knihu Souostroví gulag jsem tedy dosud nečetla, ale ohromilo mne množství a organizace takovýchto míst... Přitom věnce se nikde nepokládají, jména obětí se nikde nečtou, lidé prostě najednou zmizeli. Přitom možná leckterá zařízení fungují bez jakékoliv piety nadále a ohrožují zdraví a životy lidí

Náš soused při výkonu zaměstnání se na Krymu dostal v roce 2013 do ruského zajetí a zážitek to byl pro něho zásadním způsobem traumatizující: sebrali jim hodinky a tablety, mobily jim rozdupali, svázali je. Říkáme si: v dnešním elektrotechnickém světě není přece možné už nic zatajit... Ale pokud agresor použije hrubou sílu současně proti jemné mechanice i lidem, pak nic není nemožné. Ti zmizelí Ujguři také nakonec byli zjištěni poté, co se ukázalo, že najednou v oblasti chybí asi milion telefonních karet...

Zajímavá kniha na tento námět je bezesporu i Ďábel ve Francii o alternačních táborech za druhé světové války. Samozřejmě jsou tam jisté paralely s podobnými nynějšími tábory, kde rovněž absentuje hygiena, kde jeden záchod a umyvadlo připadají na tisíce lidí.

Článek, krátký film Útěk z filtrace opravdu rovněž vypovídá o mnohém v současnosti a spojnicí s leckterou předchozí válkou v Evropě. 

Podle historických zkušeností vyplývá, že takové pracovní tábory dříve či později sklouznou k jiným druhům zařízení, obzvláště za války či nějaké speciální operace tím spíš... Dozvíme se o tom však zavčas? O havárii v Černobylu se také dlouze mlžilo, i když se konaly v blízkém okolí prvomájové průvody. Jaké barbarství se ještě musejí odehrát v civilizovaném světě?

Aneb když něco vypadá jako kachna, vydává to zvuky jako kachna, pak to taky kachna ve skutečnosti je.