Dva byty /povídka/

Zvažovala, co mají společné: dva byty, dva různí muži. Tak byly to vždy garsoniéry. Jiná města, situovány v husté zástavbě. Vždy od nich dostala klíče, to bylo první, co jí Ti muži dali- klíče. Oba znala ze sítě, oba měli změněná  

jména. První měl změněno pouze příjmení, druhý kontra, svoje celé jméno. Identitu ovšem používali souběžně paralelně i tu minulou, měli přátele a občany rozdělené podle časů do dvou skupin, své jméno užívali dle tohoto časového schematu. Oba byli alkoholici, užívající tvrdý alkohol. Jejich prvé děti byly na rozdíl od těch jejích v jejich vidění světa ovšem shodně nejchytřejší a nejkrásnější, oba měli dcery či příbuzné modelkami, jež studovaly prestižní školy. Při náhodně se objevivším svědkovi se ovšem Mirkajména dovtípila, že modelka studující na fr.Lyceu je žákyní na střední průmyslové železniční škole. Souviselo to s důvodem, proč jejich děti takřka neznala a neměla s nimi ani žádný kontakt.

Sourozenci s muži neměli rovněž žádný velký kontakt- v prvém případě byl bratr I. mrtev vlivem sebevraždy, které jsou proslulé v zemi, kde dnes znamená zítra a ten druhý bratr nejevil sebemenší zájem o kontakt. Ve druhém partnerství sestra při náhodném setkání upozornila na své brzké stěhování, které se však nikdy neuskutečnilo a při telefonátu na tuto adresu uvedl její partner o dva měsíce později skandální skutečnosti. 

Rodiče, tedy matky obou pracovaly pro papaláše- jedna v Unipetrolu a další ve finančním sektoru Stb. Otcové připomínali psance, prvý emigroval do Irska.    

O Číně měli shodně valné mínění, prvý adoroval terakotovou armádu, měl před kovidem rovněž zálibu v nových ruských tancích na youtubu, ten druhý měl zato, že Amerika visí Číně majlant a co z toho případně vyplývá. Oba hledal zákon, prvého dvakrát nepodmíněně a druhého podmíněně, na prvé, rodné jméno. Ačkoliv vystupovali coby kosmopolité, oba jí shodně hystericky nepovolili komunikovat hebrejsky a anglicky, její jazykové schopnosti byly snižovány, ačkoliv nebyl důvod, oproti oběma znala druhý z jazyků lépe.

Oba byty dle přísných pravidel fen- šuej  a japonského minimalismu byly holé, bez obrázků. Pokud něco u přítele v bytě zapomněla, do příště se tato věc bez náhrady či vysvětlení ztratila anebo proměnila či pozbyla hodnoty. Tak jako kabelka, boty anebo znehodnocené sako. Působilo to na ni tísnivým až neosobním dojmem. Její pozornost se snažili utlumit filmy, či poslechem dezinformačních periodik či napojením na divné persony. Jejich obliba baletu a krasobruslení byla zřejmá.

V bytech uklízely ženy z minula, jež muže oslovovaly rodným jménem, v bytech se často zdržovaly déle, muži s nimi trávili čas svých aktivních zájmů- v prvním případě hledání pravěkých pokladů a v druhém kulturní zážitky v podobě ekologicko-levicových výstav či koncertů v přírodě. Ženy měly klíče a důvěru, přístup do lednice i koupelny, poskytly na požádání alibi v podobě smsek. Bydlely či pracovně dlely do 500 metrů od bytů. Byly tedy na doslech, stačilo zvednout sluchátko a ony přišly. Měly psí povahu. 

Ale zato měly oba byty barevné stěny, první v Brně měl zelenou zedˇ po levé straně když se vešlo a ve Varech byla tato stejně situovaná stěna jako tmavě hnědá. Oba dva chtěli seznam jejích přátel, či lidí, za nimiž by ráda jela. 

Spotřebiče byly všude konspiračně stejné: lednice s mrazákem, pračka, mikrovlnná trouba, varná konvice. sprchový kout se nacházel v obou variantách garsoniér. Zda v objektech byli švábi nebo štěnice či rusi, nezkoumala, napadlo ji to až mnohem později...

Odkládací prostory ve druhém bytě neviděla, ale v prvém případě obsahovaly mimo jiné i obsáhlé tiskopisy z psychiatrických šetření, stačila si přečíst pouze zápisky psané rukou na papírech do tiskárny nějakého akoholika a jedné lehké dámy ve kterých když začala se zaujetím listovat, její partner jí tyto vyškubl aby poté později předal závadné materiály ženě-uklízečce.

Byty byly situovány tak, že vás v okně mohl vidět málokdo. V prvním bytě byly husté zelené záclony odshora až dolů, neprodyšně okna halily nonstop. Bylo jí zapovězeno chodit k oknu, ačkoliv oba mužové tam dleli často u okna otevřeného, zatímco prvý kouři, tak druhý dlouhovlasý se zde ostentativně česal na okenním parapetu, jakoby komusi dávali echo, jako by bylo důležité, že se oni v bytě právě nyní nachází...V obou bytech bydleli čerstvě a tedy i anonymně, bez vazeb na sousedy.

I když se víceméně ekonomicky podílela na chodu bytu svého partnera, nikdy nemohla být u konečného vyúčtování bytu, při jednání s jeho majiteli. Proč byla takto nekompetentní, Mirka netušila.

Muži během soužití změnili drasticky svou vizáž- prvý se zcela vyholil, druhý se rapidně ostříhal, a současně nechal zarůst, a to bez jakékoliv konzultace s Mirkou, zda se jí to bude jako partnerce zamlouvat či nikoliv. Pro jejich obranu budiž podotknuto, že co měla anebo neměla Mirka za účes na hlavě je absolutně nezajímalo, jen nesnesli šperky. I ty jí byly vaporizovány. 

Používali  aplikace Wotsup, sejdeme se ihned. Ano, měla pocit, že jsou psanci a skrývají se před něčím anebo  někým, v prvém případě několik dní a nocí nesvítili, nepoužívali sprchu, tekoucí vodu. Při otevření lednice jí bylo vyčiněno, že spotřebič vyzařuje světlo.  

Oba měli psa,. ..Byl jím shodně irkutský Malamut s očima novodobého fuhrera. Z těchto psů měla ve skutečnosti hrůzu.

Uměli stejně perfektně rusky. Zálibu v totálním úklidu, tedy vyhazování, likvidaci věcí, jejích či prodeji knih. Těch jejích, samozřejmě. Knihy nečetl žádný z nich,  v bytě se obvykle nevyskytovaly, pouze kulturně- politické tiskopisy. Oba nesnášeli její psaní do novin, toto psaní bagatelizovali. V bytech byly "uklízečky", které bydlely na dosah a byt vybavily nádobím a povlečením, prvá byla fosilní vědkyně, druhá pedagožka, na oko s ním rozvedená, jež by podle svých slov za něho dala život.

Oba žili na její a na všeobecně cizí úkor, první byl cizinec z nejvýchodnějšího cípu Těžkoslovenska, jak by řekl její otec. Další muž byl z nejzápadnějšího cípu téhož. Byli téměř stejný ročník. 1972-3.

Jako lahůdku oba shodně považovali maďarské klobásy, slovenské ovčí sýry, oba dva nesnášeli kmín a vařené brambory. Zřejmě ho v minulosti užili někde snad na táboře více, než je zdrávo.

S jídlem ale mlžili, často raději jedli mimo domov, v restauraci, hlavně, když se u toho mohli napít. Žádný z nich proto neměl vlastní vůz, nechali se s oblibou Mirkou vozit...

Tito dva od Mirky odháněli její přátele- například vulgárními telefonáty z jejího aparátu, anebo schválně mluvili rusky na její návštěvy, když  zrovna nebyla doma, ale například v práci či u lékaře. Případně osobně obcházeli její přátelé a přebírali její roli přítele- brečeli, že ona je dostatečně finančně nepodporuje, anebo je vyhodila, apod. Jejích přátel sice valem rapidně ubylo, protože kňučení, hlavně na ženy často vlivem mateřských pudů zabírá, skalní přátelé však zůstali a na skvěle rusky mluvící chlapíky, co měli podle svého domnění spoustu přátel mezi Rusy si udělali svérázný názor... Tito dva muži denodenně nepracovali.

Oba mužové měli povahu irkutského vlka samotáře a ponejvíce milovali ženy, jež měly podobné vlastnosti i podobu těchto nebohých zvířat. 

Zdálo se že i na muziku se místy oba shodli, a to v punku, anarchie seděla jim oběma. Nemyslela si, že by se vzájemně znali. Přesto působili dojmem, jakoby absolvovali stejný kurz, jak sbalit ženu, oba uváděli v kolonce zaměstnání stejně: IT specialista. Při i drobném dětském žertíku však vyšlo najevo, že se v problematice ve skutečnosti neorientují. Jejich vlastnost znovu a znovu neúnavně začínat nové profily, emaily, účty, navazovat nové a nové kontakty  ji vedla k pozoruhodnému závěru: Pokud tohle nejsou náhodou sňatkoví podvodníci jak tvrdila její matka (připomněla jí, že jí oba požádali o ruku do čtyř měsíců od jejich seznámení), pak jsou to obyčejní podvodníčkové, ubožáci z galerky.

Nesměla v bytech nechávat ani žádné suvenýry, byt byl totiž v mezidobí nepřítomnosti pár dnů od její osoby zcela vaporizován. Nebylo jí často odpovězeno ani na základní otázky v žádném bodu vztahu, byly hned zkraje ignorovány či bagatelizovány.

Dokonce byl dost často vaporizován i její automobil- naprosto uklizen, nesměla si zde nechat ani vlastní šálu či sluneční brýle a zatímco v prvém případě jí bylo vyhrožováno zapálením jejího osobního vozu, v následujícím vztahu byla Mirka postavena před výhružku zabavení naráz auta i společného malého dítěte v plenách. Do auta se tak často potají vracela, aby tam vložila alespoň svůj kapesník či deštník, popřípadě nějakou svou jinou ženskou nezbytnost, která by na první pohled připomínala, že vůz má ve skutečnosti majitelku.

Neosobnost byla v příkrém protikladu její nátury: opovrhovala vším, co bylo na vyhození, na jedno použití, neměla tak ráda fast food anebo povrchnost, kterou její partneři dávali na odiv coby domnělou světovost, pokrokovost, či svou osobní známku punku.

Mirka si uvědomila, že v obou případech rovněž vlivem "partnerství" přišla o dlouhodobý pracovní poměr- poprvé byla nezvěstná vlivem nenadálého únosu a později ji nestandartní chování partnera na pracovišti při veřejné akci přivodilo ztrátu zaměstnání. Měla již podruhé neurčitý pocit ekonomického zakleknutí... To sice skončilo i jejím těhotenstvím, které však tento přítel druhý vnímal i jako příležitost, kdy by měl být právě on rodičem na mateřské dovolené. Požadoval dokonce, aby dítě přivedla na svět v blízkosti bytu.

Oba kontaktovali bývalého jejího manžela, aby ji omezili v pohybu či ekonomicky. Uklízečka číslo jedna ho nakontaktovala na příslušné úřady v případě její cesty s dětmi na Letnou a druhý přítel se napojil na přítelkyni jejího bývalého manžela, aby ovlivnila jeho osobní náhled na bývalou rodinu. Naštěstí tyto vazby nepotvrdil ani nevyužil, protože se rychle dovtípil, že tyto akce jemu nesympatických mužů nejsou ani v jeho zájmu. Byl to nakonec on, kdo zkontaktoval policii, protože měl zato, že chrabří muži zákona si s gaunery poradí...    .