Výuka historie náboženství projevem multikulturalismu?

Byla by případná výuka náboženství ve školách považována projevem multikulturalismu? Zdá se, že dnešní společnost má velký problém a tím jsou vzestupy extrémních hnutí.Přitom bychom mohli situaci značně zlepšit výukou náboženství   

O historii fašismu toho ví kdekterý školák více, než o samotném náboženství, kterého se extrémní hnutí hlavně týká, tedy potlačování osobních a náboženských svobod. Viz. film Obecná škola, kde děti zkouší to, co se právě dozvěděly- zmrzlé zábradlí lepí a je jim dáván vyloženě recept.

Proto projevy například tzv. hajlování mohou žákům přijít bližšími než nějaký daleký a nepochopitelný jev jako víra v Boha. Kdyby se stejný čas jako popisem artefaktů a projevů fašistů a komunistů věnoval podobný prostor i historii náboženství, děti by se tak lehce nedaly nachytat na tyto projevy a nestalo by se to často třeba ani "z klukoviny".....Jasné zůstává, že hlavní důraz většinou má rodina, ale který dnešní pracující rodič má čas dítě trpělivě seznamovat s nejrůznějšími úskalími víry, s klíčovými fakty a osobnostmi?

Samozřejmě některé záležitosti jsou dané memy, čili jsou uloženy hluboko v jazyce, lidové slovesnosti, jsou jimi prolnuty též pověry.

Například zatímco slovo hei-kal znamená v hebrejštině "chrám", hejkal v češtině znamená jakéhosi bubáka z lesa.   

Protože naše školství hledí skrz oranžové brýle ateismu, v mírném příklonu ke křesťanství, nevšimlo si, že studenti potřebují vědět nejen důsledek například druhé světové války a tou je holocaust, ale potřebují k tomu nutně znát i historii Židů, Křesťanů a dalších náboženství. Pro pravé pochopení zrůdnosti totalitních režimů. Trochu se bojím, aby výuka náboženství nebyla brána jako přílišný projev multikulturalismu. Což pochopitelně by byla. 

Nestačí vědecky povyšovat ateismus nad "překonané" náboženství jen proto, že u nás bylo defacto před rokem 89 vymýceno a tudíž je částí populace považováno za překonané či nepotřebné. Protože ve zbytku (celého) světa tomu tak rozhodně není. A i naše země se nábožensky za dvacet posledních let socializovala či emancipovala právoplatně mezi své sousedy...

Dnes soud v případě časopisu Respektu potvrdil to, co bylo dřív veřejným tajemstvím- totiž že Hnutí SPD je fašistické, proti čemuž se neodvolalo. Protože také známe přímého předchůdce tohoto hnutí a tím bylo hnutí Úsvit, které vykazovalo podobné znaky jako i nynější hnutí pana Okamury. Jako určité nebezpečí je hnutí Úsvit dokonce popsáno v knize Dana Browna, Šifra mistra Leonarda. Navíc známe oblíbené protějšky stran z dalších států, třeba paní Le Penovou, jaká politika jí je vlastní, tedy právě též nacionalistická. Nevím, čím vlastně hnutí tolik imponuje?

Moji synové tu a tam přijdou s příběhem ze školy, jak některý ze spolužáků použil gestikulace či značky totalitního hnutí a jeho potrestání. Nestačí dětem popisovat, jaké obludnosti např. napsal Hitler do Main Kampf. Naopak- měli by se učit o těch osobnostech, které byly holocaustem zničeny, lidé, kteří museli uprchnout. Všichni znají Alberta Einsteina, ale kdo učí jeho životopis? Všichni známe obličeje jen a jen válečných zločinců... Uvádějme proto i osobnosti, které nějak čelily zlu a vzdorovaly- například útěk Rudolfa Vrby a Alfreda Wetzlera.  

Slyšela jsem včera rozhlasový pořad Irozhlas s názvem: "Židé jako obětní beránci. Přibývá nenávistných projevů, změnit to mohou školy." Myslím, že by si to měli  učitelé poslechnout.

Samozřejmě vím, že jakési náznaky náboženství se učí v předmětu zvaném "rodinná výchova." Mám však zato, že tam se probírá tolik nejrůznějších oborů a okruhů, že složitosti dějin náboženství nejde v přijatelné míře postihnout. Ani ve výtvarné výchově se děti příliš nedozví v rámci dějin umění, dnes se například navíc jedná i o jakési komprimaci výchov.   

Co takhle žákům pustit zítra pro začátek online čtení jmen padlých ze synagogy?!