Halí belí v zelí!

Proč v zelí? No, protože zelí, v podstatě naše státní bohatství, nebo něco jako kulturní dědictví, máme prostě ve všem: Na talíři, v Kauflandu ve slevách, v kdejaké písničce (Šla Nanynka do zelí), také Suchý a Šlitr měli knedlíky se zelím, se zelím kyselým,... Zde však ale nastává zajímavá věc: Bylo to zelí původně skutečně kyselé, nebo bylo sladkokyselé či dokonce nasladko?   

Zatímco o syrovém zelí víme bezpečně, že výborné je kyselé nakládané i jen tak v zelném salátu, že v předjaří je úžasně zdravé, na vitamíny přebohaté, k bramborákům dobré, zavináči směle prošpikované, to vařené nám občas dělá starosti!

Můj otec, dalo by se tvrdit gurmán, byl po svatbě velmi zklamán. Myslejíc, že si za ženu vzal kuchařku, byl přípravou pokrmů s jejím zelím zelím vysloveně zdrcen! V rodině nastaly rozvášněné boje, podobně jako ve filmu Slavnosti sněženek, kdy se rozjaření myslivci přou o to, zda si na kanci pochutnají se zelím či se šípkovou...

Přitom zelí má dokonce pověst nejen světovou, takoví francouzi jsou na zelňačku schopni přilákat i mimozemské civilizace!

Také v kdekterém večerníčku se tato zelenina nejvíce krade, drzými zajíci ušáky, dědečkovi Večerníčkovi dokonce na podzim pomohla naložit jeho zelí zvířátka... Zde vidíte, že nakládání zelí není žádná legrace, také v jiném večerníčku píše pan Horáček dopis, kdy nedokončil svou knihu, jelikož se zmenšil a že musí skákat na psacím stroji jako blecha, od čehož ho bolí nohy, jako kdyby šlapal celý den zelí... 

Vůbec nevím, jak jsem mohla zapomenout na českou kapelu Vepřo knedlo zelo !

Moje maminka měla možná už z toho všeho v obličeji zelinkavou barvu, když se už konečně nedorozumění vysvětlilo a to sdělením rodinné zelné receptůry: Táta byl zvyklý na řádně kyselé zelí, zatímco v druhé rodině se brukev sladila cukrem a nemastila sádlem! Jakmile se to provalilo, byla ovšem prohlášena za kuchařku skoro nejlepší!  (po babičce).

Také existuje Zelífest, neboli nezávislý hudební festival. Přeji vám dobré zelí vespolek a halí belí!