Neděle 15. prosince 2019, svátek má Radana, Radan
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 15. prosince 2019 Radana, Radan

Sloni vycházejí z pralesa... /povídka/

18. 09. 2019 17:33:00
Slon se svým slůnětem se stal nechtíc svědkem doby, doby plné zvratů, nadějí, zklamaných nadějí, radovánek i lidských dramat... Zaujímal polohu statisty, vstřebával ovšem každou událost, která kolem něho jeho džunglí přešla.

Račte si vzít příklad !

Do městečka, v němž si dosud lišky dávaly dobrou noc, přijel světoznámý umělec, a to malíř. Přijel ještě spolu s panem Mazákem, což byl přírodovědec.

Městečko bylo ospalé a o možnosti cestovat se někomu mohlo jen zdát, a tak Tonda měl olepeny doma alespoň stěny bytu mapami cizokrajných zemí, které by toužebně navštívil, jen kdyby býval měl dobrý kádrový posudek, anebo byl slovansky vlevo nakloněn.

Tonda byl řezbář a lesník, přírodu měl velmi rád, pracoval tedy v Zoo u slonů. Když jednoho dne na pile zvané cirkulárka přišel o několik prstů, za pojistnou událost si nechal namalovat na památku od mistra malíře Slony, vycházející z pralesa.

Ordovik historický, přístup pravěký a dobrodružné momenty potkaly i jeho slona. Byl v obyváku svědkem jeho lásky ke krásné řekyni jménem Kalicia, melouny Anton jedl zásadně bez peciček, nakrájeny na přesné kostky. Někdy poslouchali spolu se slonem táhlé řecké melodie, které se linuly z magnetofonu, aby je vzápětí vystřídalo Ravelovo Boléro.

Slon viděl a slyšel jeho zajímavé přírodovědné a kulturní návštěvy, hltal očima vyznamenání z druhé vojny, svým chobotem bezmocně mával, když Antona křísil jeho mladý krásný soused.

Když se slon přestěhoval do diakonie, dupal do rytmu buše, přesně do rytmu psacího stroje, který každý třetí všední den monotónně zapisoval Tonyho paměti, muže, jenž nesměl opět "ven". Měl rád jehněčí maso ten jeho pán a ještě na smrtelné posteli si ze všeho nejvíce přál jíst jehněčí maso.

Slon čekal na paměti, byly však nenávratně ztraceny, šéf charitativního podniku jejich vydání nepřál a jednoho dne je zkartoval. Co v nich bylo ví jen onen slon, nebot ́ slůně bylo neklidné a Anton diktoval potichu, i stěny mají totiž uši a když ne uši, tak aspoň hrnky. Přestěhoval se ten slon poté i se svým pralesem do jedné bílé ložnice.

Byl svědkem manželské lásky, lásky jedné dívky Bombóna a chlapce Pavouka, kteří oba milovali Psí vojáky, hudbu klasickou, jazzovou a rockovou a zoologickou zahradu...

Zlatý rám se radoval z maturit, svateb, vnuků. Slyšel mnoho čtení a myslel, že je v bezpečí.Jenže jak se tak neklidně na zdi vrtěl, houpal, zastesklo se mu po odborné společnosti. Možná našeptal jedné dámě, která si u něho udělala selfíčko: "Jo, na mě ho jistě sbalíš." Byla to pravda, do konce následujícího úplňku přijel milý paleontolog až z dalekých Košic.

Byl to ovšem jen překupník, obchodoval se zbožím a proto vždy po čase ze své adresy musel z prozaických důvodů zmizet. Přeprodal na Slovensku Dívku vyšívačku, v Holandsku nějaké grafiky a pak objevil toho Zděnka, dostal své obvyklé nutkání a zazdálo se mu, že se mu povede náramný kousek u jedné naivní rodiny.

To měl z toho, milý slon, že se nedal zapsat do strany, tedy přesněji řečeno do katalogu. Překupník se svěřil jedné korpulentní odbornici a ta vyzjistila od kamarádky, že se skutečně jedná o obraz originál.

Rekreační paleontolog se napil jedním douškem, druhým a sezdal, že by se chtěl za obraz oženit, fotografoval ho ze všech stran, zblízka i zdaleka, zprava a hlavně pak nejvíc zleva, jak měl ve zvyku. Všichni na sociální síti mu uvěřili, nejen že je odborník, ale že právě sedí v Kopřivnici a dostal zajímavý hodnotný dar. Buriana.

Uniformovaní odborníci sezdali, že jsou bezmocní a jeli raději honit výrostky za Kaufland. V městečku slonů, kde by mohli vzkřiknout: "Zde žijí lvi. Welcome to the jungle !"

Majitelé se ovšem lekli, vyměnili všechny zámky a slon se tedy schoval někde v pralese dnešní doby a překupník od té doby na svobodě se svou asistentkou číhá dál na další důvěřivé majitele přírodovědných tisků, koláží, olejů, ba i akvarelů.

Autor: Dita Jarošová | středa 18.9.2019 17:33 | karma článku: 10.88 | přečteno: 161x

Další články blogera

Dita Jarošová

Zavazadlová láska... /povídka/

"Je potřeba zbavit se všech těch věcí, koukej to prodat!" Hučí do ní Robert na ulici tak nahlas, až se protější pár poplašeně ohlédne. "Napiš třeba nějaký inzerát, pomůžu Ti s tím!" Opravdu, inzerát má sfouknutý nato tata...

12.12.2019 v 21:24 | Karma článku: 9.75 | Přečteno: 245 | Diskuse

Dita Jarošová

O vlásek /povídka/

"Jedu po dálnici, nesmím usnout!" Sugeruje si Zuzka a bolí ji nos, čelo, má několik podlitin. Provoz je obrovský, je neděle, musí být fit zítra do práce. Přivezou celkem dva. Osvětlené Brno v zadním zrcátku se rychle vzdaluje...

7.12.2019 v 20:27 | Karma článku: 9.31 | Přečteno: 311 | Diskuse

Dita Jarošová

Jsem jedním z tónů všech písní Tvých...

Hmmm... Nemám prý právo na spoustu věcí, I got my hair I got my head . Život nelze naplánovat, život lze jedině prožít. Neohlížet se. Podstatnou část svého života jsem prozpívala. Zpěv prý je čistý odvar z emocí. Zpěv je emoce.

6.12.2019 v 19:09 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 196 | Diskuse

Dita Jarošová

Zkamenělý Radotín

Úspěšnou paleontologickou sezónu završil pan Štěpán Rak mladší slunečnou exkurzí do několika lomů v Radotíně. V roce 2019 absolvoval do nynějška celkem úctyhodných 65 výprav do období pravěku.

1.12.2019 v 11:54 | Karma článku: 16.72 | Přečteno: 265 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Petr Petříček

Moucha

Detektivně laděná povídka Moucha není tedy právě moc vánoční ale problematiku smrčků, kaprů a obdarování řeší v této době téměř každý. Moucha je vlastně trochu o obdarovávání , jde jen o úhel pohledu pozůstalých a jedné mouchy...

15.12.2019 v 13:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Filip Vracovský

Od počátku věků, kdy člověk bral rozum se řeší zda a co vůbec nás odděluje od zvířat

Za mě se na lidskost, dá někdy i sáhnout, tak je hmatatelná, jen se z ní nedají dělat takové senza zprávy jako z jejího opaku, z násilí...

15.12.2019 v 8:53 | Karma článku: 27.59 | Přečteno: 3531 | Diskuse

Jan Šik

Žena, co ztratila dítě, kterému tekl čaj z uší

Matka, která ztratí své dítě trpí. Může se to stát každé. Stačí malá chyba, chvilka nepozornosti a zůstane jen pocit viny a bolest v srdci.

14.12.2019 v 18:00 | Karma článku: 31.11 | Přečteno: 3547 | Diskuse

Jan Řeháček

Pane vrchní, třikrát absolutní blues!

Mezi myšlenkovými výboji, kterými Jára Cimrman posunul vývoj civilizace, zaujímá čestné místo objev a propagace absolutního rýmu. Jeho ponurý epos "Ve starých zdech netopýr zdech" se stal inspirací pro celé generace veršotepců.

14.12.2019 v 9:09 | Karma článku: 20.63 | Přečteno: 309 | Diskuse

David Snítilý

Výročí svatby

„Mám pro ženu dovolenou v Karibiku," pochlubil se Kredenc, „a co dáš té svojí k výročí ty?" „To co vždycky ... nic.“ „Neblázni, s něčím se vytasit musíš." „Tak si uvážu kolem péra mašli,“ plácl jsem první, co mě napadlo.

14.12.2019 v 8:30 | Karma článku: 21.17 | Přečteno: 375 | Diskuse
Počet článků 336 Celková karma 12.45 Průměrná čtenost 344

Bloggerka, spisovatelka. Jsem žena  tvůrčí a optimistická, jinak ještě pedagog, hudebník a rodič se smyslem pro humor... "Hudba je nejkrásnější jazyk" Jan Werich

"Jsem, kdo jsem... "

Chtěla bych zde podpořit všeobecné vnímání života kol kolem a inspirovat svými nápady... Jak se zdá, tepe to tu celkem slušně!

http://www.ditka-pete.webnode.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz