Po letech za školou...

Tak zatímco mé děti ještě do školy se spolužactvem teprva chodí, nejstarší i ze sna vykřikuje své "Ty vole, tý vole", mě přišla týý jo pozvánka na školní sraz po mnoha letech.   

Srazy se základkou byly zajímavé, dlouho jsme vždy na sebe civěli, pak následoval záchvat smíchu. Bude ještě čemu se smát? Nebo budou jiné důvody?

Náhodné setkání uměle vytvořeného celku před X lety už samo o sobě jest úsměvné, protože máme společného jen datum narození a snad ještě několik mlhavých vzpomínek, jež se časem proměňují, idealizují nebo zveličují, když ale existují, jest vyhráno!

Náš ročník má například tu výhodu, že nás nutili chodit do školy i o pracovních sobotách, což byl opruz největší, na nějž jsme kolektivně nadávali. Společně jsme zvládli abecedu, i tu azbuku z donucení nakonec, ačkoliv jsme zásadně netoužili jet na východ stát ve frontě na maso, vlastně v jakékoliv frontě.

Jistě, když tento zvrhlý režim padl, scházeli jsme se i mimo školu a zapalovali svíce, kdo měl svazek klíčů, ten orffovsky přizvukoval /což tehdy se nám houpal na krku povětšinou jeden/, stmelila nás zkrátka doba.

Nyní však máme sraz s ped'ákem, kde jsme již matně tušili, co nás spojuje, měli jsme být totiž společenství, které si dalo za úkol tvarovat a pracovat s dětským potenciálem, byli jsme celkem plní optimismu. 

Jeden známý tuhle vypravoval, jak u něho zvonili svědci jehovovi. A on je hnal, protože tenkrát chodili příliš často, jen co tyto tmavě oděné postavy spatřil stát u branky. O měsíc později na srazu spolužactva jeho žena s hrůzou zjistila, že oni svědkové byli spíše její bývalí spolužáci ortodoxně vyznávající kapelu Depeche Mode...

Tatík můj, vždy až moc rád vypravoval o povinné základní vojenské službě a loni v létě mu volal jakýsi slovák. Matince se to v mobilu nějak zkomolilo a pravila otci, že mu volá Čurina. Pán se ale jmenoval Čurila a jeli na sraz až do Plzně. Kolik volů bylo v telefonu, ani se neptejte...Měli sraz vojenstva po plných čtyřiceti létech, jen hospůdka byla přejmenována a byli za exoty, jelikož to tam ještě neměli v onom lokálu,...    

Očekávám, že si třeba vyměníme nějaké zkušenosti, minule jsem také dostala bezva doporučení na hravou flétnovou školu pana Žilky, kterou jsem s radostí využila. Nechám se zkrátka překvapit. Všichni tam ale nebudeme, někteří jsou v Americe, minule se nám také dvě kolegyně omlouvaly z porodnice...

Na počasí jsem ani nehleděla, bude nám asi ukradené. :)