Vilma za obzorem..

Každého ovlivní něco jiného. Půjdu zásadně do normální školy, kde to půjde jako po másle, bez zádrhelů,pomyslela si Vilma, právě když si oblékala sako a brala deštník do deštivého počasí, které zrovna vládlo. Dám na první dojem...

Sice naposledy se byla pocvičit v Léčebně zrakových vad, neboli Oční škole, jak se zde říkalo, která se jí opravdu mimořádně líbila. Vyzkoušela si na vlastní oči všechny ty zajímavé přístroje, mechanické a zábavné, aby například opticky zjistila,  že vojáka v brance také nemá jak by měl být, takže její zrak vykazoval vady.

Chtěla vidět nejrůznější přístupy,  což byla určitě výhoda. Dostála tak svému předsevzetí, že je třeba vyzkoušet si co nejvíce možností, které se v její profesi kolem naskýtají. Bylo tam milé osazenstvo, děti vděčné a navíc byly zvyklé i s potěchou zpívat. Jenže tam pracovaly spíše zdravotní sestry. 

Jean bydlel blízko a každý den na ni čekal před budovou. Přesto, že měly děti okluzory, chichotaly se a hlasitě komentovaly návštěvu. Pak obvykle jeli na nějakou výstavu anebo si vyrazili na procházku. Měl nemocnou duši, tak ji léčili uměním a naprostým řádem.

Obešla školská zařízení, všude ale měli plno, dokonce už na příští rok. Byl konec dubna...První den měla tedy za sebou. Skóre nic moc, čtyři normální školy bez vyhlídek nějaké mateřské, nebo důchodu, zkrátka pech. Rozhodně ale nemínila jít opět do nějaké divočiny, jako zažila u koktavých.

Další den měla namířeno do mateřských škol, ale ještě než k tomu došlo, vzpomněla si na pěknou malotřídku v blízké vsi, samozřejmě zde sídlila i škola pro vadně mluvící, kterou s rozpaky míjela vždy při cestě do Hradce. Ukázalo se, že měla dobrý čuch! Velice sympatická mladá paní ředitelka ji přijala, rozšiřovala právě svou družinu a navíc byla blízkou příbuznou spolužáka. Školkám dala vale, i když mohla bez obav i tam.

Vilma si všimla, že zde pracuje několik mladých učitelek, před školou stála pěkná vývěska, prostředí krásné, s výhledem na potok, kde jak zjistila později, bydlela ondatra.

Budova vyhlížela rodinně, sbor šesti lidí byl pro padesát pět dětí příhodný. Po učiteli, který odjel do Rumunska převzala psaní kroniky a kroužek fléten, jinak měla družinu starších dětí, tělocviky a výtvarné výchovy.

Kabinet měla přírodovědný a sama pro sebe, takže působil stísněným dojmem, navíc z okolních rušených malotřídek sem přibily ještě učebnice, pomůcky a stařičké exponáty vypreparovaných zvířat...Na stropě se táhly po celé délce černé grafické ornamenty, ještě pozůstatky po němcích, přísně geometrické a naprosto nezničitelné, jak trefně poznamanala po poslední výmalbě školnice.

Hned první den si zapamatovala dvě jména dětí: Karolína a Vendelín, byli vůči sobě jako kočka a myš, bydleli vedle sebe v Kuksu a jezdili společně i autobusem. Jednou se prý rvali natolik, že autobusák ztratil nervy a z vozu je vypakoval mezi poli.

Vilma se těšila tím víc, že vlastní děti zatím plánovat nesměla. Z Vendelína se vyklubal chytrolín, který se neustále vyptával na zajímavosti, které neznali ani dospělí. Karolína byla milá, když dostala "důležitý" úkol.

Jeanův stav byl kolísavý, euforie střídaly chvilky apatie, kdy téměř nevstal z postele, nevěděla absolutně co s tím. Jeho naléhání navštívit společně faráře však odmítala...

Ten rok namalovala řadu olejomaleb a vrátila se ke keramice. Z liberecka k nim přibila učitelka Magda, sám pan starosta ji stěhoval a připravoval jí byt. Vilma bydlela ztím u rodičů.

Byl podzim a chodili s dětmi procházkou na Šlosberk, byliny nesbírali, hráli různé hry a povídali si.

V lednu šli na tříkrálovou koledu, únor strávili přípravou masek na Masopust, také nácvikem na "vítání občánků". Také za nevlídného větrného počasí se celá škola odebrala na pietní akci, kde na hřbitově každým rokem vzpomínala obec výročí pochodu smrti z koncentračního tábora Gross Rosenu v Polsku. Před padesáti pěti lety zde povraždili stočtyřicettři vězňů. Na pochod šlo tehdy 9000 uvězněných, zde, po stodruhém kilometru však mnozí nevydrželi. Zazpívali jim tedy, položili věnce a pak šli všichni honem do tepla.

Vendelín zase poštuchoval svou sousedku, ale nová třídní Magda, se nedala a rázně ho napomenula.