Vytrženo z kontextu...

Vytrhovat z kontextu znamená mimo jiné vytvářet "jiný" svět, jinou paralelu. Kontex nám tvoří třeba okolí, souvislosti, obecnosti, reakce okolí. Novou realitu zkrátka.

Vytržení tak občas bolí, vytržený potencionál se třeba může nechtíc vztahovat k jinému tématu. A proč vytržení? Jako člověk bývá u vytržení z některých zajímavých prohlášení.

Proto je třeba dávat věcem určitý smysl, propojovat to, co spolu souvisí, což může být leckdy problematické. Jindy nám ale takovéto vytržení může připadat jako u vyt;ržení, neboť vystřižení nám smysl světe div se, dává hluboký smysl, a potom se jedná o nadčasový citát anebo bonmot či slogan.

Zaujalo mne: "Snažím se zmapovat své postavení na té předlouhé a přepestré ose od lidskosti k nelidskosti a naopak..." v článku "Epištoly cestou necestou od Miloslava Jenšíka.

Občas si výňatek smí žít vlastním životem, nemyslíte? 

Hned dvě nadčasové hlášky, pocházející z filmu "Krakonoš a lyžníci": "Ale pánové, já mám dokazovat, co nejsem?" a "Moje děti si odjakživa spory vyřizují samy!".

Dětská zvídavost má nekonečné paralely: " A to mají světlušky nějakou radioaktivní složku že svítěj?" Tak samozřejmě záleží na díle náhody, každý si vyjme co ho nejvíc oslovuje, zneklidňuje či rozesměje.

Takže:"Kočka byla venku a chytila koťata..." Ovšem řečeno v kontextu tak, jako kdyby  snad chytila blechy.

A vypsala jsem si z knihy: "Silné vojácké hlasy dávno zmizely v opovržení času..." Škvorecký.

O všem, to co jsem zde napsala si myslím, že funguje krásně nadčasově, protože jinak bych to nevypisovala, to dá rozum.

Pak mne ještě uchvátil jeden výcuc: " Historie není pohled nýrž zodpovědnost" z pera jednoho ze tří nejlepších českých filosofů, Jana Patočky. Ty další si ovšem odvod´te sami...

A ještě něco: Protože mi nedávno zemřel Fatom facebooku, tak truchlím, ten vám teprva uměl vytrhávat lidi z letargie!