Záchranáři...

Hájků: "Dnes jsem před zkázou* zachránila celý Betlém * byl sice papírový * ale vězel v koši odpadkovém" Yes.

Aby perex něco neměl. Co nového v Cudetech? Loni, když jej po Třech králích cizí děti mrskly do koše, vylovila jej a s proviněním nyní nainstalovala na okno. Vzpomene si nyní někdo? Svět sestával z ostrůvků- domov, škola, ostatní.

Děti srdečně masírovaly figurínu, jež vyhlížela jako položená busta Stalina, ne toho ne, spíše Lenina. A pan záchranář,  byl vlivem okolností oné pomůcce taktéž nápadně podoben, byl rád, že to všechny zaujalo. Možná děti mohly masírovat i jeho.

Vžitá sociali představa, že vše z dovozu je kvalitnější, mnoha lidem nadělala vrásky a nutila k nespokojenosti. Zdálo se na pohled, že kvalita získala vrch nad kvantitou. S tou již však nebyl spokojen už vůbec nikdo.

Vedle psychologa se otevřelo solárko, což byla pravá oáza pro vedle duše i pro tělo. Vilmin syn se vymykal příručkám, tabulkám tělesných disproporcí, eŠVéPéčkům všem, byl zařazen do skupiny s odlišným kulturním prostředím. "No, asi jo, připustila si nakonec poníženě, když minula vývěsku na poloveřejné nástěnce. Bude to Gagarinův bratr nejspíš." V televizoru běžel dokument a Karel Kyncl vyprávěl, kterak zachránil Gagarinova bratra od smrti, jež mu hrozila nedostatkem inzulínu v tehdejším eSeSeSeR. Poslal jej z Ameriky, kde zrovna čerstvě proběhl atentát na F.Kennedyho.

Krátíme, dokud jde krátit, zachraňujeme, dokud jde zachraňovat. Betlém i masírovaná figurína byly zachráněni! Byl to čistý zázrak.

Kuras: "Všechno, co děláme dnes, v sobě obsahuje odpovědnost vůči příštím generacím, ale i k odkazu generací minulých, jemuž vděčíme za to, že tu jsme." 

Kamarád Denis, kterému bylo čerstvě čtrnáct, vylepil Vilmě plakáty v blízké vesnici a byl legitimován policisty, strážci věřejného míru. Na dřevěnou zastávku nastřelil v utajení plakát slibující adventní koncert vážné hudby.

J.S.Kupka, Pražské jaro: "Fakt je, že žijeme v době, jako jsme nikdy nežili. Já se na kapitalismus pamatuju už jen málo, ale to málo stačí. Ale spokojíme se s tím, co máme dnes? Soudruzi, nemůžeme!  Zvláště už ne proto, že máme před sebou Sovětský svaz a vidíme, jak už se tam žije!!!"

Betlém měl sice špatnou hlavu u pastýře, ale jinak byl docela v pořádku. Stačilo jen zlehka promnout figurky z papíru, aby byly více v pozoru. Dále bylo třeba už jen držet u něj občasnou stráž, aby ho některý nenechavec nezničil.

Kamarád Riči si posteskl: "Ale to hlavní je, že tam je teplo, sice musím poslouchat, ale není mi tam zima, v práci." Byl státním zaměstnancem již drahná leta, brodil se stovkami tiskopisů.

Vilma se dočetla: " My jsme schopni uvést se do takového stavu, v němž si budeme myslet (asi autosugesce pomyslela si chytře) že vlastně máme svobodu, protože nám ji nikdo nebere. Je třeba podstoupit nepříjemný krok- pouštět se do kontaktu s lidmi, jejichž společnost nám nevoní.Celý život  je člověk zatížen jednou věcí: neustále cenzurovat své známosti a vyřazovat své přátele. Potřeba harmonického soužití ve společnosti vede člověka k tomu, že místo aby řešil problémy společnosti, vytváří si svou vlastní společnost."  

To se jí zdálo jako velmi dobře řečeno, ostatně četla to již podruhé, poprvé jednou jako holka v nemocnici a bylo to stále platné, jako mnohé Vaculíkovy myšlénky.

Na horách začal padat sníh a advent se rozpálil podruhé...

"