Vůdčí osobnost... /povídka/

Byla jak poslední hlt vína a její život byl zrovna bezvadný... Měla osud aspoň si myslela se svými plány plně pod kontrolou, nečekala již žádné velké zvraty. Sociální výhody a společenská prestiž, co na tom, že kategorie "snop."

Navenek tak totiž působil v průměru na každého druhého člověka. Práce ucházející, byt, auto, děti... Život je sen, v tomto případě tomu tak jistě bylo. Začalo to nenápadně, nevěděla, o jistých praktikách. Že když se usměje na policajta, z pokuty sešlo, o tom žádná. Byla kočka.

Přece jenom však znejistěla, když ji začalo sledovat to auto... Stejně by to dlouho nevydržela být jen ozdobou, nic netvořit, ale že má on tak malé sebevědomí, to vážně, jak se zdá, netušila. Dělala prostě, jako že nic nepoznala a neví.

Pod nimi poslouchal soused Aerosmith, který byl po chvíli vystřídán štěkotem psa pod nimi a pak přijel opravář, aby jim opravil rozbitou chladničku ...

Horký telefonický rozhovor večer před představením ji krásně naladil. Co všechno a na jak dlouho může přehlížet? Vždyť měla všechno, podle příbuzných všechno- kromě osobní svobody ovšem. Přesto přes právě to všechno to udělala, zřejmě natruc, nevyznala se sama v sobě a navzdory ochranné folii, která ji obestírala.  Její úžasný nový objev připomínal možná více spíše trosku, torzo muže, kterým asi kdysi býval, ale fantazie a tolik citu, tolik zjitřeného citu nezažila snad sto let! Přitáhl jí k němu jeho intelekt a přehled, nepoznamenaný tou posilovnou usilovnou. 

Pokud se jednalo o rušení nočního klidu v Horní-Dolní, tak ano, tam se musela s ostatními složit na náhradu škody, urazili svépomocí hydrant, protože jich tam bylo více a kdosi na úřadě to rozmáznul jaksepatří. Co mají na návsi po půlnoci co hasit a ještě k tomu hulákat jako na lesy?! Kamerový systém byl zdálo se vůbec nemilosrdný a nepřejícný k podobným happeningům.

V televizi běžel právě spot o otužování ruských dětí, přepnula to tedy raději na jakousi přijatelnou deratizační reklamu.

Tady šlo o víc, zjistila, že ten chlap navíc z auta i vylézá, kdo by v dnešní době četl v autě noviny, jednou ho dokonce slušně pozdravila. "Ty to nechápeš, sleduje mě nějakej člověk." Snažila se sdělit kamarádce Lence hot news. "Co se mi tím snažíš říct? Nemysli na to, dojdi si v klidu na kosmetiku, nákup nebo na solárko... To je tedˇ už běžná praxe holka, ve větších městech normálka, měla bys ho dát sledovat taky, třeba tím pádem nemá čisté svědomí." A to jí zbortilo úplně. Svalila se na gauč.

"Přisoudil mi roli slavíka v kleci. Mám napíchnutej mobil, jeho kamarádi mi volají přes den a navíc mne sleduje ten člověk.! " "Řekni, kdo je z nás ten magor?" "To abychom snad život zasvětili vzájemnýmu sledování a slídění!"

"A to nemluvím o sociálních sítích, nemůžu si tam dát ani svoji fotku!" "Nemysli na to, to je dneska normál, já taky musím dělat kolikrát psí kusy, ústupky, prestiž je prestiž..." "Ani nevíš co všechno absolvuju, když čenichám okolo..." "Víš ty vůbec, co by za něj jiný daly?!"

Doma dělali oba jakoby nic, jen telefon na pračce nezapomenout, zakázal jí chodit mimo povolené trasy a známé. Nákup pečlivě a úzkostlivě časově a trasově dodržovala.

"Co je taková malá domácí totalitka oproti nejistotě bez financí? Mysli na rodiny v Africe! Víme, čeho chceme dosáhnout!" Rodina byla nekompromisní.

"Nechci být něčím majetkem!" "Už ne!" "Jdu ven provětrat se..." Protáhl se a zívl. "Tak mě nech sledovat!" Řekl jí pak vítězoslavně odpoledne před rodinnou oslavou. Hot link jí rozvibrovala telefon.

Vyběhla z domu a namířila si to do garáže.Odjela a nechala za sebou otazníky, sledovatele, soukromého detektiva v boční ulici a kamarádku, která jí zřejmě sledovala také, jen nevěděla, zda za to dostala také zaplaceno.

Auto se rozjelo, mobil v ruce, ujíždělo zběsile před tím čtenářem  bulváru, do vedlejšího města, aby o pár kilometrů později  sjelo z vozovky a napálilo čelně do lípy s plůtkem...