Pomoci není po moci...

Musíme si pomoci, abychom nebyli bezmocní... Být absolutně bezmocný znamená být otrokem anebo šroubkem. Práva jednoho končí tam, kde začínají práva druhého člověka.

"Čím je moc autoritářštější, tím tvrději používá kultury jako svého nástroje. Může to však dělat pouze proto, že se k tomu neustále dere dostatek kulturních osobností, autorů, malířů, sochařů, učitelů, vědců, nebo jsou přinejmenším ochotni reprezentovat a spolu s tím také vytvářet kulturu, která je právě pro moc žádoucí." Wolfgang Kraus

Pomoci kultuře může každý, tím, že bude uctívat pravdu, autentičnost, opravdovost působících emocí. Řekla bych, že Havel svým způsobem legalizoval underground, že ho pomohl přijmout do společnosti jako rovnocenný umělecký proud. Paradoxně byl underground ve své době nositelem zásadních myšlenek a směrů. Nyní je ovšem vlivem znovunastolení jakéhosi středního neurážlivého toku v rádiích znovu odsunován do pozadí. K tomu ovšem nedojde proto, že máme zde ještě dostatek médií, která ho podporují, díky za ně...

Stojaté vody socialistického realismu nepřekvapovaly ničím zásadnějším k zamyšlení, prim hrála hlavně přírodnina, nekomplikované vzory a člověk jako téma byl jednobarevný a odcizený, budovatelský, makající. Pojem "kulturní revoluce" zavedl už čínský vůdce Mao.

Všudypřítomná retro kultura nám onen realismus futuristicky valí zpět. Národní umělectví spolu s Antichartou jsou fenomény v dnešní době relativizovány, zlehčovány, opomíjeny. Ludvík Vaculík, 1973 : "Čekám... na to, aby se konečně o knihách rozhodovalo o knihách jako o knihách a ne jako o revolveru."

V Litomyšli se evangelíci distancovali od skupiny tzv. "Slušných" z Brna, kteří vpadli na jeviště při uvedení kontroverzního díla s Ježíšem.

"Když tedy moc dělá všechno, aby formovala a nasadila kulturu jako bojovou jednotku nebo podporu vlády, dychtí z druhé strany vždycky četné kulturní osobnosti, často významní spisovatelé, umělci nejrůznějšího druhu po moci- nejenom pro sebe samy, nýbrž ještě více pro svou kulturní vizi." opět W.Kraus

Nemáme snad už také něco na způsob ministerstva osvěty a propagandy? 

Pomoci si umíme, nikdo to za nás nezařídí, stačí třeba také neustupovat očividnému nevkusu a nabízet tvrdošíjně kvalitní kulturu, obohacující a nabíjející, pravdivou, pozorovat okolí a kritizovat vhodným způsobem nepravosti. 

"Dítě kultury vyrostlo hrozivým způsobem a stalo se mocnějším než otec: civilizace. Budeme se muset pokusit přivést civilizaci zpátky do kultury, dostat ji zpátky z ciziny  - do níž většinu z nás strhla spolu. Civilizace je ztracený syn kultury a můžeme jenom doufat, že se podaří vrátit jej domů.

Když se zákony, nařízení, skutky hroutí a když v důsledku svého nadměrného množství vzájemně ruší, zůstává půda pevná jenom tam, kde uvnitř konstatovaných relativností pokoušíme uskutečňovat jednoduché hodnoty lásky k bližnímu a metafyzického smyslu. Takto může být na konci jednoho civilizačního vývoje znovu nalezen počátek prvotní důvěry." W.Kraus 

Nebud´me lhostejní k událostem kolem sebe, pomoci si můžeme všichni tím, že se nebudeme slepě spoléhat na moc, ale začneme u sebe, u kultury prostředí, jež nás bezprostředně obklopuje, nedopustíme jakousi sterilnost a vyprázdněnost ovzduší, v němž působíme...