Dolce Venice...

Tak a jsou tu opět prázdninové doby, čas někam vyrazit za hranice všedních dnů... Letos to u nás opět vyhrála  Itálie, konkrétně  Benátky... Salutti!

Jinak jsem zaznamenala na více místech vlajky EU. Připlouváme klasicky do historicky nedobytných míst... Město ovšem dobyla rovněž hudba a to ne ledajaká, letos měli na programu opery Verdiho a Pucciniho. Zde pluje bárka Vivaldi, jehož větu ze Čtvera ročních období, "léto," hrál studentský kvartet na jedné z přilehlých ulic...

Typická vůně kávy láká davy turistů, ačkoliv je ještě před sezónou, barvy a zase barvy. Babylon jazyků, horko, houpající se lodě nás nenechávají na pochybách- jsme v Benátkách. Bazilika svatého Marka se zase opravuje, aby odolala potencionálnímu přívalu vod...

Na náměstí svatého Marka, jednoho ze čtyř patronů to žije, zkrotlí holubi krouží všude kolem...

  Legendární město pojme ročně 22 milionů návštěvníků, a tak tu je opravdový frmol...Malebné uličky zdobené šňůrami barevného vypraného prádla, květiny všude kde je to možné dýchají pohodovou atmosférou.

Benátky, jak je známo, leží doslova na vodě, přičemž domy stojí na dřevěných pilotech. Musejí proto zvládat nápory a rozmary počasí. Jeden z prvních cestopisů o Benátkách napsal jistý Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, jeden z popravených šestadvaceti pánů na Staroměstském náměstí... 

 Benátčané veslují na gondolách od 11. století a sdružují se ve spolcích, kam patří i řemeslníci- například zámečníci, čalouníci, kováři, pozlacovači,řezbáři, krejčí. Gondoly mají atypický tvar- jsou mělké a zahnuté a mají příznačnou černou rakvovou barvu.

Mnozí umělci se zdejší hrou barev v mnohém inspirovali, například impresionisté, Monet... 

 Všude se nabízejí ke koupi rozličné masky, i když doba karnevalů je nyní dávno za námi...

I na ulicích je patrno, že umělecký duch tu žije...

Za přílivu se hodí boty á la velká voda, mají vychytané podpatky...

Srdečné pozdravy, tanti salutti e ciao!