Sbohem a šáteček.../Povídka/

"Police lyriky aby ho už kopla do kolene!" Pomyslela si Mirka a netušila, že tohle říká vždy a každé ženě, když jede rychlíkem za jinou. "Sbohem a šáteček!" Řekl jí ve čtvrtek, nechal zmizet své účty na nejhlavnější sociální síti 

které byly dva: na každé jméno měl vystaven jeden, na jednom byl ženatý a na druhém rozvedený, jak zrovna potřeboval. Nejhlavnější sociální síti, jak ji poučil jindy a v jiné ještě situaci. Jel za ženou, která jeho oblíbené rčení slyšela nejvícekrát.

Jmenoval se Bohumil a za dva měsíce po svém slavném výroku: "Sbohem a šáteček!" kde se vzal tu se vzal a stál uprostřed u Mirky v obývacím pokoji, nikdo ho nezval, jsa ostříhán, snad i okraden koukal na ně ve svém oblýskaném temném klobouku jak sůva z nudlí. Šel automaticky dovnitř, pozdravit kojence a jeho máti, zavazadla složil před knihovnu.

Dostal totiž předevčírem soudní obsílku za neplacení alimentů, a proto na druhém konci republiky byl nucen vpálit včera večer Jarmile:" Sbohem a šáteček!" Opustil pak svoji první rodinu a příjemný měsíc  léta lázeňské sezóny a poslech švihlého Ringo Čecha. Opustil zářijové výhody pohody s papouškem a bezstarostné toulky nábřežím s psíkem.

Měsíc před svým odjezdem z lázní však už i v Praze své milé Bohy řekl: "Sbohem a šáteček!" Myslela si slečna chudera, že Bohouš je jen malinko staromódní se svým vzezřením a zpěvem a lá Kristián: "Jen pro ten dnešní den..." Seděl na osluněném okenním parapetu, česal si ostentativně své dlouhé vlasy barvy tuše. V mobilu si tam přečetl, že neposlal požadovanou sumu, ale jen polovic, tedy jen na jedno dítě, ale ony jsou přece dvě! To, že směly pobývat na prázdninách v Praze sociální příspěvek nikterak nevyvážilo, onen požadavek stále trval.

Byl trochu podobný svému jmenovci, který zpíval a také obluzoval různé paní a dívky. Ale muzikál to je něco jinýho, to je něco lepšího...

"Sbohem a šáteček!" Tedy v Praze to mělo alespoň nějaké kouzlo, nebyly zde alimenty a nebyly problémy. Alespoň nejméně osm měsíců. 

"Žádný sbohem a šáteček, jeď vychovávat dítě!" Pravila mu ta, jež ho o největší příspěvek uháněla nejdéle. Vítězslav byl by zmaten:
Polibek kapesník siréna lodní zvonec
tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám

Nasedl na kolo a jak byl zvyklý zviklán zakleknut a zaklet kvačil opět na druhý konec republiky, věřil totiž nejvíc ze všeho mariánskému kultu.